Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Tik, ťak
Komentáře k článku: Tik, ťak
imperatrice: Moje pravidla pro šťastnej život:
- přemejšlení je zhouba
- smrt neexistuje, dokud tu není
- pryč s předsudky (často brání v užívání si)
- práce neuteče a zábavy není nikdy dost
- zdravá sobeckost (takže si ponech trochu tý lhostejnosti)
- věnovat se přednostně požitkům, radosti, smíchu, zábavě, svýmu světu a ten rozvíjet
- snění ve velkém
- jen klid!
- co je vlastně skutečnost?
- take it easy
U mě to funguje.
zlomenymec: Tak ti nevím, ono je to dáno asi tím, že vyjadřuješ svoji filozofii v bodech, což se prostě nedá a aby ji člověk pochopil, musela by ses rozepsat víc 
Ale stejně se zeptám:
1) Přemejšlení je zhouba- myšleno ve smyslu "Příliš přemýšlení škodí?" Takového toho Descartova "když jsi v lese a nevíš, kterou cestou se dát, dej se aspoň nějakou, protože ať už dojdeš kamkoliv, určitě ti tam bude líp než uprostřed lesa"? Protože přemýšlení úplně vypustit nemůžeš (jak jinak bys došla k těmhle bodům) a navíc když nepřemýšlíš, je tu riziko, že za tebe bude přemýšlet někdo jinej, a to je vždycky průser.
2) Smrt neexistuje, dokud tu není- není mi jasné, co tím chceš říct 
3) Jak můžou předsudky bránit v užívání si? =/ A co chápeš pod užíváním si, příjemné zážitky? Je užívání si smyslem života?
4) "Je užívání si smyslem života?" Podle tohodle bodu asi jo Ale stejně tam musíš mít nějaký hranice, ne? (Svět, kde nikdo nepracuje a všichni jenom š**staj a chlastají by moc pěkný nebyl, viz povídka Čerpadlo 6 od P. Bacigalupiho a ani v případě jednotlivce to není nic úctyhodného)
5) Co je vlastně skutečnost? (???)
6) Take it easy a jen klid bych řekl je víceméně to samé (není?)
Jak říkám, nerozumím, protože filozofii života nemůžeš vyjádřit v bodech. Nebo můžeš, ale nikdo tomu nebude rozumět Možná by to chtělo delší vysvětlující článek? 
imperatrice: 1) Jo, příliš přemýšlení škodí a k tomu jsem došla já, která usilovně přemejšlela asi tak 20 let a lidi mi říkali, ať si nechám odoperovat půlku mozku. Je osvobozující mít čistou hlavu a snažit se co možná nejdýl nepouštět do ní staré známé konstruování, teorie coby kdyby atd. Bývalo mi z toho fakt špatně. Od přemejšlení se navíc snadno sklouzne k lítosti nad minulostí a ke strachu z budoucnosti, proto je to pro mě zhouba. Ale musí se k tomu zjištění dojít, to je fakt. Jasně, že taky přemejšlim. Ale asi tak o 70% míň než tehdá.
2) Dokud neumíráš, neřeš smrt.
3) Užívat si života = ŽÍT dnes a teď a neživořit. Každej den si najít něco, co mě baví. Nejhorší představa dne pro mě je: "vstát, jít do práce, jít z práce, poklidit doma, jít spát" nebo jakýkoli jiný model stereotypu a AUTOMATICKÝHO žití ze dne na den jen proto, abych si to tady teda nějak odžil. Co jsem myslela těma předsudkama? Odpověz si na otázku, co všechno neděláš jen proto, že ti někdo řekl, že je to špatný, blbý, divný..., aniž bys to sám vyzkoušel. Nemluvim o sexu ani o chlastu, já fakt nééééé.
4) Ano, užívání si/žití teď je smyslem života. Co jinýho by mělo bejt? Jasně, že těch smyslů života je víc, ale tenhle (aspoň pro mě) je hlavní.
5) Tenhle bod souvisí s tím, že já úzce propojuju svět reálný a snový. Netrápí mě zlá kolegyně, protože: co je vlastně skutečnost? Mnohokrát mi daleko skutečnější přijde ten můj fantasijní svět.
6) Jo, je to to samý. Uvědomila jsem si to až po odkliknutí. Heh.
Pardon, že jsem to na tebe předtim tak vychrlila. Jinak se mi ještě chce říct, že jsi asi tak stejně složitej jako já.
zlomenymec: Tak tedy:
1) Jo, já si to myslel. Ale ono je "špatné" přemýšlení (co by, kdyby) a "dobré" přemýšlení (o čem to vlastně všechno je?), nemůžeš ho všechno (přemýšlení) házet do jednoho pytle Ale jinak to chápu.
2) S tím nesouhlasím. Smrt tu prostě je, je to životní fenomén. Kdyby ji člověk úplně ignoroval, musel by si myslet, že bude žít navždy. Spíš je to o tom jak se k ní postaví. Hlavně by to nemělo být takové "Všichni jednou umřeme! UMŘEME! UÁÁ!", které by ti zkazilo život (viz. komentář Nebožky, která má v daném tématu vskutku příhodný nick ).
3) Nojo, děvče nešťastný, jenže ty ten pojem "užívání si" používáš ve smyslu, kterému já říkám "být šťastný". Ono užívat si- tak jak to chápu právě já- je takové to "vytřískám tady z toho co to jde, a co přijde po mně mě nezajímá, ani ostatní lidi, jenom jáááá, jááá se chci mít dobře a o mně tu kráčí!"
Kdežto být šťastný- tak jak to zase chápu já- je něco jiného, je to braní života tak, jak je, i s jeho nepříjemnými stránkami. Člověk se nemůže pořád jenom bavit a užívat si, měl by (podle mě) brát ohled na ty druhé, starat se o ně (opak lhostejnosti ) a to o blízké, ale občas i o cizí (ale samozřejmě opatrně a s mírou...)
Takže abych to shrnul, prostě jenom chyba terminologie, asi to chápeš podobně jako já Neber to prosím jako nějakou buzeraci nebo zbytečný kafrání, ujasnit si pojmy je vždycky důležitý... ten "automatický" život ze dne na den mě taky děsí, tomu by se měl člověk vyhnout- ale zase, nejen užíváním si (jak ho chápu já), ale žitím dobrého života (ve vztahu k druhým atd., ať už je to třeba "pouhé" puštění staré paní sednout v metru).
Ale zas mě probohy neber jako nějakýho asketu, to jako vůbec! Taky si užívám, a hodně, vo tom žádná! Zábava je důležitá, né že né. Ale určitě bych ji nebral jako smysl lidského života. To bychom potom byli jako zvířátka, ale já mám za to, že o tom lidský život není- už jen proto, že si to třeba dokáže sám uvědomit (vlk se může starat jen o dobro vlka a potomků, člověk se může starat o dobro člověka a i vlka).
"Odpověz si na otázku, co všechno neděláš jen proto, že ti někdo řekl, že je to špatný, blbý, divný..., aniž bys to sám vyzkoušel." No, uh, mně teď napadají leda cigarety a ostatní ilegální drogy (obojí od rodičů ). Ani jedno nedělám a ani nezkouším, protože nějak necítím potřebu to zkoušet o_O Jo a ještě alkohol, ale ten jsem si zakázal sám (resp. opití). Jinak jsem celkem volnomyšlenkářský A pro mě za mě ať si dělá kdo chce co chce, pokud tím neomezuje nikoho druhého.
4)Užívání si jsem už pořešil, to byl terminologický problém
5)Ty jsi jak Epiktétos "Pane, když mě budeš takhle bít, tak mi zlomíš nohu. No vidíš, tak jsi mi zlomil nohu, ale mně to nevadí, já mám svoji vnitřní svobodu." xD No jako... ono to jde, terapeutický účinek to určitě má, ale nevím, jestli díky tomu můžeš pochybovat o tom, co je vlastně skutečnost o_O Už jen pro to, že se z toho fantazijního světa musíš vždycky vrátit sem. To právě taky hodně vytýkali Epiktétovi a spol., je to fajn, ale se skutečností to vlastně nic moc nedělá, nic to nemění (což nemusí být vyloženě špatně, třeba na použití u zlé kolegyně to je ideální).
Jo, jsme holt oba děsně komplikovaní
+ "Ale nic není černobílý. Je spousta těch, co chtějí být šťastní (je to pro ně smysl života) a přitom nejedou životem jako buldozer a neříkají si "po mně potopa". Co je teda tvým smyslem? Ano, já chci bejt šťastná a pokud nejsem, nežiju. Tzn, že mým smyslem života je bejt šťastná. Podle tvojí teorie jsem opovrženíhodná nebo jak? Ti nerozumim "
Ha, tady zase mícháš užívání si s "být šťastný"! Ale už jsem myslím dostatečně vysvětlil, jak to myslím a snad možná i trochu srozumitelně.
Je to moc pěkná debata jestli někdy budeš mít čas, začni sepisovat ten dvoukilometrovej článek, mně by třeba hodně zajímal 
imperatrice: Hm, to se asi často stane, že lidi mají různý pojmenování pro všechno a pak si nerozumějí, zvlášť pokud jde o písemnou komunikaci... Řekla bych, že tady většina diskutujících má na to užívání, štěstí a vůbec život v podstatě stejnej názor, akorát ho jinak vyjádří. Myslim, že snad všem jde o to žít co nejlíp, co nejšťastněji a že nikomu nejde o to chovat se vědomě tak, aby ublížil druhým. Já si i chvíli myslela, že máš pocit, že snad žiju neustále v opojení a nic jinýho mě nezajímá nebo co. Ale s tou smrtí.. Jo, mám jí na zřeteli, ale nedělá mi dobře přemejšlet o tom, že stárnu. Takže na to nemyslim. Vlastně jsem si nedávno uvědomila, že mi život celkem solidně utíká mezi prsty a že se taky jednou může stát, že mi bude 30, 40, 50 a já si budu nadávat na to, že jsem nejlepší léta svýho života protrápila a vůbec si to mládí neužila. To mě tak vyburcovalo, že jsem se najednou celkem rychle "odrazila ode dna". Od 10 do 20 let jsem byla vlastně nešťastná, fakt že jo. Teď se zvedám a cca poslední půlrok mám pocit, že opravdu konečně žiju a že to tady má smysl. Kromě toho, že teda pracuju, starám se o druhé a dělám další důležitý věci, se taky ohromně BAVÍM! Přestala jsem se tak bát, vypustila jsem to "zhoubný přemejšlení". A na můj druhý svět mi nešahej! Vidíš, já jsem taky silně volnomyšlenkářská. Lítat celej den v oblacích - proč sakra ne?! Když mi to dělá dobře. Když si představím, že jsem někdo jinej, najednou i vidím všechno jinak. To je přece taky důležitý umět se podívat na věc z různých úhlů a mně k tomu pomáhá právě to přebíhání mezi světy.
Jak jsem psala o tom, co všechno neděláš proto, že ti někdo řekl, že je to blbý (nebo že si sám z nějakýho důvodu myslíš, že je to blbý), tak jsem jako fakt nemyslela chlast a drogy. Já měla třeba strašný předsudky vůči tancování na veřejnosti, pokud chceš nějakej příklad... Na dýzu by mě nikdo nedostal. A pak jsem se ocitla na firemním večírku, kde do mě vlítnul ďábel a pařila jsem tam jak šílenec úplně bez zábran. A zjistila jsem, že tancovat na veřejnosti je skvělý.
Nevím, jestli jsem řekla všechno, co jsem chtěla. Jsem na dovolený, a tedy jednou nohou i půlkou mozku už na výletě.
Jasně, že bych na ten článek našla čas. Ale co tam psát? Vždyť říkám, že spousta věcí pro mě snad ani nejde popsat. Nevim, jestli by se mi to podařilo sepsat tak, abych to pak i pustila na veřejnost.
zlomenymec: S tou smrtí: Ale to stejně smrt úplně nevypouštíš- myslíš na ni, uvědomuješ si ji a záleží na tom, jak se k ní postavíš. Ale nemůžeš ji úplně vypustit z života (neřeš smrt dokud tu není či jak)...
"Vidíš, já jsem taky silně volnomyšlenkářská. Lítat celej den v oblacích - proč sakra ne?! Když mi to dělá dobře. Když si představím, že jsem někdo jinej, najednou i vidím všechno jinak. To je přece taky důležitý umět se podívat na věc z různých úhlů a mně k tomu pomáhá právě to přebíhání mezi světy." No to si klidně lítej, proti tomu nic nemám, ale neříkej, že je tvůj snový svět skutečnější než tenhle. A navíc sama tvrdíš, že je jen snový xD Ve zkratce: nesahej mi na reálný svět!
No a co se té dízy týče (nebo čehokoliv jiného), tak to by asi záleželo na tom, s kým bych tam byl. Kdybych tam byl s někým, s kým bych se cítil příjemně a uvolněně, tak bych dělal kraviny a tancoval, bez zábran. Tohle sebeomezování je vůbec celkem zajímavý téma, zrovna dneska (!) jsme si o tom říkali ve škole- v knížce Vezměte život do vlastních rukou (příšernej název, ale ta knížka je prej dobrá ) J. Rainwater píše o těchto pod-osobnostech- o Imperatice, která se chce bavit ("playgirl"), o Imperatice, která to chce dotáhnout co nejvýš (ambiciózní Iperatice) a dejme tomu Imperatice, která si chce udržet co největší odstup a mít vážnou tvář... teď si úplně vymýšlím, ale tak nějak to v té knížce bylo- no a tyhle tři (i víc) pod-osobností se v celistvé Imperatice neustále perou a dohadují... zajímavý je, že podobných konceptů je celá spousta- Persl má topdoga a underdoga, Freud id, ego a superego atd. Ale ta Rainwaterová se těmhle pojetím trochu vymyká, ale to bych tu asi teď nerozebíral, páč to už je trochu mimo
imperatrice: *bledne* Já jsem ImperatRice (a imperatris se chci oproti pravidlům francouzský výslovnosti číst)!
*barva se vrací* A budu si řikat, co chci. 
Na reálnej svět ti vůbec nešahám. To ty mi říkáš "neřikej". Budu říkat, když to tak je - těším se z bohatství mýho druhýho světa a hodně mi dává. Dávám mu velkou váhu i důležitost. Hranice mezi mými světy je dost rozmazaná, místy dokonce smazaná. Tohle jsem prostě já, v celý svý originalitě! Beru to celý jinak než ty, to je evidentní a asi se nedomluvíme. 
Já si nepotřebuju tyhle věci logicky vysvětlovat nebo je odiskutovávat. Beru je tak, jak jsou a jakýpak teórie? Jakýpak "neřikej"?
Definitivně: jsem mladá a moje smrt mě aktuálně fakt nezajímá. Proč říkáš - nemůžeš smrt vypustit? Proč bych nemohla? Chci! Vůbec mě štve všechno "měla bys" nebo "musíš" nebo "nesmíš, nemůžeš". Hele, zase je to jen o slovíčkaření. Ano, uvědomuju si smrt (abys byl spokojenej), ALE teď se jí nezabývám, nezajímá mě, nazdar. Daleko víc se zabývám možnou smrtí druhých, těch blízkých.
Ad ta teorie: jo, pere se to ve mně, ale to by bylo opět na dlouhý (dvoukilometrový) lokte.
Hm, zní to celý ode mě pěkně ostře, ale není to úplně tak. Psala jsem to a mluvím k tobě v zásadě vlídným tónem, tak to tak i čti.
zlomenymec: Pro mě jsi Imperatice a navíc se čteš Italsky, čili *Imperatyče* Ale to podle Beatrice z Božské komedie, to by ti mělo lichotit!
"Já si nepotřebuju tyhle věci logicky vysvětlovat nebo je odiskutovávat. Beru je tak, jak jsou a jakýpak teórie?" Eh. Na tohle se ani nedá moc co odpovědět
Chjo, ty mě pořád nechápeš To je jako bys říkala, že ti vůůůbec nezáleží na tom, jaký máš účes- nebo ještě líp, jako bys tvrdila, že žádný vlasy ani nemáš. A pak by sis zašla do kadeřnictví a udělala si jeden nějakej konkrétní účes a celej život bys ho nosila a byla bys s ním spokojená.
Chápeš? Ono se to zdá jako šikana nebo jako blbý slovíčkaření, ale je potřeba si to vyjasnit, protože je rozdíl mezi tím, když řekneš "smrt není" a "nemá cenu si smrtí kazit život".
No to se pere v každým, nejenom v tobě, nemysli si
Jojo, já tě beru jako takovou vlídnou Beatrice
imperatrice: Hele, ty poškozená sečná zbraň! Abych tě taky nepřekřtila. Když k tobě lezu, suverénně překlepuju na ulomený meč... Hezký, ne? No jo, U vedle Z. Co má Beatrice Portinari společnýho s patvarem Imperatice? Myslíš tu výslovnost? Dante je mi velmi blízký, už od mých 16, ale neřeknu proč. To bych vyzradila na sebe moc. Bylo by to jako ukázat občanku.
Nemá cenu si smrtí kazit život. Celou dobu to tak myslim. Jak jinak asi. Heh. Dyk to říkám, slovíčkaření.
zlomenymec: Výslovnost, ano
Jaj 
Nějaká tajemná emocionální vazba! Orchi! Kde jsi? Máme tu další tajemství k rozlousknutí!
Slovíčkaření. Jistě
imperatrice: Ale stejně jako Imperatyče mi můžeš řikat Imperatriče, ne? Proč ti tam vypadlo to R?
Co to je, hrajete si s Orchidejkou na redaktory z Blesku?
Jistě. Slovíčkaření. Se tady hádáme a přitom jde oběma o to samý, ne?
imperatrice: Jo a ten vysvětlující článek by musel mít asi tak dva kilometry a stejně by neobsáhl všechno, co bych k tomu životu chtěla říct. Pro spoustu věcí nemám slov, jen je "vidím" nebo vnímám. Je pravda, že těma bodama jsem neřekla vlastně skoro nic a navíc jsi to vzal strašně doslova (což ti nezazlívám) a je z toho úplně něco jinýho.
maydayberry®svetu.cz: Zbabělá jsem byla, za poslední rok mi nehorázně otrnulo, nemám teď problém oslovit cizího člověka a říct mu cokoli jakkoli.
Lakomá nejsem - když mám co, tak dám.
Lhostejnýho mi asi není skoro nic a nikdo a i kdyby, tak jen ve velmi malém množství.
Líná nejsem, protože se líná snažím nebýt a i to se myslím počítá.
Ale ta starost o reputaci ... achjajaj. Škoda mluvit.
---
Žiju převážně přítomností. Exkurze do optimistické budoucnosti mě trochu děsí, výlety do špatné budoucnosti mi kazí přítomnost (ale pomáhají v práci) a minulost už jsem jednou chtěla zbaběle zahodit, teď se tvářím jako smířená bytost a snad to tak zůstane.
Přítomnost má stejně svoje kouzlo. Momentální nápady mnou objevené bývají nejen na papíře ty nejlepší. Fascinuje mě to.
A láska v přítomnosti ? Nepřemýšlím dopředu o tom, co mu sdělím nebo co v jeho přítomnosti dělám, prostě mluvím a dělám to, co zrovna chci (a to, co jemu nevadí ).
Zkrátka, nekoukám dál jak dva metry a jeden den od sebe (vyjma chvil, kdy si maluju a kreslím pohádky z budoucnosti, které pak stejně začerním a pro jistotu roztrhám na kusy).
Velmi --- hutný ? obsahově hustý, neředěný ? --- článek.
maydayberry®svetu.cz: Náhodou jsem sem zabloudila, jestli jsi náhodou neodpověděl, takže se omlouvám za pozdní sdělení (taky nemám teď moc času).
Ehm ... jak bych to řekla, abych nikoho nepohoršila, nejspíš nějak slušně ...
Začalo to vlastně už u V. To byl takový první výkřik do tmy, že jsem překonala svojí šílenou zbabělost a řekla mu, jak o něm smýšlím (to, že po vyznání mých citů prchnul, nechme stranou).
Pak jsem poznala noční život, kde se nehrálo na to, kdo se s kým jak dlouho zná. Sedíš u jednoho stolu, tak se prostě bavíš. Pak mi to postupně začalo připadat normální i za střízliva, až jsem tam, kde jsem teď.
Pak přišel M. A já nechtěla, aby taky zdrhnul, tak jsem mluvila možná AŽ moc "ne-zbaběle". A vyšlo to.
Další ožehavá zkouška byl pohovor u přijímaček, tzn. mluvit s komisí normálně a nepřetvařovat se. Nakonec jsem je ještě rozesmála, ale vůbec si nepamatuju, jak - teď by se mi to docela hodilo.
Teď si (ale fakt občas) musím dávat pozor na opačnej extrém, to znamená - když vidim hezkýho kluka/chlapa s Pohledem, zajímavými rysy a podobně (klidně i holku/ženskou, ale tam to neni tak krutý), nesmím je přemlouvat k návštěvě ateliéru a focení/malování. Buď to udělám až budu akademický malíř anebo až nebudu mít na chleba
Yours faithfully,
M.
monuminous: Moc se mi líbí, Meči, ty své sebe(zpyty) . Mám pocit, že to je úplný základ, i kdyby člověk hned na nic nepřišel. Jenom žádné "recepty" na štěstí! Člověk (aspoň je-li tvého založení) bude vždycky hledat v první řadě smysl, onen "uzel, který svazuje věci". A nevypadá to, že je smyslem života být šťastný. Ale mám pocit, že pokud něco jako štěstí můžeme zažít (tady a teď), tak právě když něco z toho skrytého přediva zahlédneme a můžeme si říct: je to přece jen krásné, jen si tu tak sedět a pít kávu/dívat se takhle do koruny stromu/zalenošit si mezi učením!
imperatrice: Jestli narážíš s těmi recepty na štěstí na můj koment, pak mám k tomu dodatek: je jasný, že Meč může mít jinej model než já. Hlavně k němu musí nejdřív dojít. Jako já a jako každej.
zlomenymec: "A nevypadá to, že je smyslem života být šťastný." Přesně Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přístup současné antropocentrické společnosti "Užívej si co to jde, využívej všechno co to jde a co přijde po tobě? Who cares? Morálka? Co to je? UŽÍVEJ SI!" nesedí =/
imperatrice: Ale nic není černobílý. Je spousta těch, co chtějí být šťastní (je to pro ně smysl života) a přitom nejedou životem jako buldozer a neříkají si "po mně potopa". Co je teda tvým smyslem? Ano, já chci bejt šťastná a pokud nejsem, nežiju. Tzn, že mým smyslem života je bejt šťastná. Podle tvojí teorie jsem opovrženíhodná nebo jak? Ti nerozumim
monuminous: Nevím jak Meč, ale já stavím výš dobrý život než ten šťastný (čímž nechci říct, že bych po štěstí netoužila, jako každý). A dobrý život vnímám jako život v souladu, v propojení, v nikdy nekončícím hledání toho, kam napřít (byť i skromné) síly. Už pro všechno to utrpení, které kolem sebe vidím, o kterém se dovídám, nemůžu věřit, že by vezdejší štěstí bylo tou konečnou hodnotou. Nemůžu věřit, že všichni ti, kteří museli (někdy tak nepředstavitelně) trpět, nenaplnili svůj život smyslem. Určitě ano! Ale jak ho odkrýt? Viktor Frankl ve své knížce "A přesto říci životu ano" píše o tom, že otázka, jaký smysl má náš život, je otázka pro nás: nemáme si ji klást, ale svým životem na ni odpovědět/odpovídat. V tom vidím právě podstatu toho, co otřepaně nazývám "dobrým životem": odpovídat, pořád odpovídat. Meči?
angiec: Jo, tak tohle přesně vystihuje to, co se mi poslední dobou honí hlavou... Víc, než kdy jindy... Asi to bude tím zdravotním stavem, nebo bolestí, nebo nutností změnit všecky svý plány (bohužel i ty "správný"), nebo kdo ví čím vším ještě, ale... kruci, něco na tom fakt je... Neříkám, že by člověk měl hned rozhazovat peníze na potkání nebo proběhat a prosportovat celej svůj život, ale třeba říct lidem, co máte rádi, že je máte rádi, to by se mělo dělat. A mělo by se to dělat často. Rodičům, kamarádům... protože je to potřeba říkat, protože si možná ani neuvědomujou, jak moc pro vás znamenaj. A přece to není tak těžký, říct kámošům - hele, lidi, fakt pro mě moc znamenáte...
zlomenymec: "Třeba říct lidem, co máte rádi, že je máte rádi, to by se mělo dělat."Renátka NewOldová by z tebe měla radost ("Mazlit se, mazlit se, mazlit se!" )
Né, vážně. Mělo by se to říkat, člověk nikdy neví 
orchidejka: Taky bych doporučila si trochu té lhostejnosti ponechat. Asi by se mělo žít teď, ale hlavně bys měl žít podle SEBE.
orchidejka: Tak jasně, nic se nesmí přehánět. Pokud jsi to ještě nečetl, tak si přečti Veronika se rozhodla zemřít od P. Coelha. Nebo Alchymistu.
moira: úžasný článek , poslední dobou jsem nad tím (svým děsným životním stylem, který chci změnit, ale kvůli nalomené vůli vždy sklouznu zpět.. ://) vážně uvažovala a když jsem si prohlédla to video, donutilo mě si to roztřídit myšlenky. (děkuju!! )
já myslím, že ty sám najdeš nějaký ten kompromis mezi tím, jak chceš a jak budeš žít, protože už jen to, že se nad tím tak zamýšlíš naznačuje, že k tomu musí (!) dojít..
zlomenymec: Děkuju 
, není zač
No to jsem teda na sebe zvědavej. Kdyžtak pak dám vědět
dvirka: Chtěla bych se řídit heslem: čím méně toho člověk ví,tím bezstarostnější má život. Bohužel řídit se tímto mi nijak nevyšlo,protože do školy ještě jakžtakž chodím a nevědět nic o světě znamená být buď mentálně či rozumově postiženým nebo dítětem.
Psychologické knížky,i když jsou zajímavé,tak jen zbytečně motají hlavu.Pár jsem jich četla,ale musela jsem od nich upustit bo jsem si je nějak moc brala Proto už se nedívám dopředu.Co bude...bude.Užívat si každý den v rámci možností a ničeho nelitovat,to je to pravé.Smrt může čekat za rohem,aniž bychom o ní věděli nebo přijít s nějakou nemocí,což je asi ještě horší.Jednoduše si nevybereme.
Kamarádka bere život přemýšlením o budoucnosti.Jejím nejlepším přítelem je diář a místo,aby si užívala přítomnost,přepočítává dny,kdy už budou jedny prázdniny...druhé atd. to je docela k zbláznění. To je podle mě předčasná smrt,když si člověk nedokáže nic užít.
zlomenymec: "Mít svobodné myšlenky - znamená být současný. Málo lidí může říci: jsem tu. Jsou v minulosti a vidí se v budoucnosti." Georges Braque
pianista*: Mně pomáhá žít v přítomnosti hlavně to, že mám stále co na práci. Nemít co dělat, asi se brzo zblázním. Svojí smrt budu řešit, až přijde - teď mě vůbec netrápí. A hříchy mám asi jiné, než tu píšeš. Myslím, že mám docela odvahu - dělám věci dřív, než se jich začnu bát, reputace - neřeším, lakota vůbec, naopak rozhazuju, o lidi se zajímám stejně jako ty a lenost neznám, protože k ní nemám ani příležitost. Hříchy, které MÁM, bych nerozebíral.
zlomenymec: Já do tý ankety zapomněl přidat možnost "Jiný", ale nejde to už upravit, tak jsem to nechal tak.
Ajajaj, tak teď si mě a Orchidejku navnadil. Však my se to o tobě dovíme
pianista*: A copak tušíte, případně jak to ze mě chcete vytáhnout, smím-li se ptát? Moje největší hříchy minulé a současné nikdy nezveřejním nebo to aspoň nepředpokládám.
orchidejka: Ptát se smíš, ale dokud si nebudeme jistí, tak je na naše pátrání uvaleno přísné informační embargo.
nebožka: Smrt je prostě nevyhnutelná součást lidskýho života, tak je docela logický, že na to myslíš - jenom by ty myšlenky by neměly převážit skutečný žití
Těžko říct, jak definovat šťastný život. Pro mě je jedno z největších štěstí dělat šťatnými ostatní (pravda, někdy trochu zapomínám na sebe, ale ten pocit, ten pocit!) a užívat si ten pocit, že jsem někoho rozesmála, potěšila, pomohla. . . No a kromě toho je moje druhé největší životní štěstí hrabat se v antikvaritátech a hledat knihy, který nutně potřebuju. To považuju za docela šťastnej život. To, kolik budu vydělávat a podobně, mi sice není úplně jedno, ale určitě to nestavím na první místo.
(A taky nezapomeň, jak to zpívají The Creepshow - keep dreaming, v přiměřeném množství teda)
zlomenymec: Ty jsi taková (lascivní) světice, což 
Jen aby sis taky našla čas i na sebe a antikvariáty a kavárny a tak
Creepshow asi neznám :O
nebožka: Přestaň mi říkat lascivní!!! Když já mám prostě pocit životní užitečnosti a naplněnosti hlavně, když se můžu pro někoho rozdávat. Zatím stíhám všechno a ještě žiju.
Tak poznáš! http://www.youtube.com/watch?v=iQDFd0WB54Q
(Teda ten text je trochu mimo kontext, ale to je jedno, jde o tu myšlenku - keep dreaming.)
zlomenymec: Když k tobě se to tak hodí! Vrrau!
Tak pozor na to, aby ti to stíhání vydrželo :O
Oh. Pěkné, od tebe je to spíš taková lehká klasika
nebožka: Nehodí, GRR
To je nejvyšší klasika, dle last.fm moje nejposlouchanější
konackaelle: Na štěstí není žádný recept... Musíš ho prostě najít Musíme ti najít společnici.
walome: Tohle je klišé, ale vždycky mě podobná videa/příběh/wotevr dostanou. A vždycky to má nějakou pointu I stupidní porno krvárna Zvrácený má nakonec nějakou pointu, i když to tak ty dvě hodiny nevypadá.
Ale člověk holt takhle nežije... takový ty hesla jako "žij, jako by byl každý moment posledním" prostě nejde...
marinka: Já to video radši ani nedokoukala, ale tušim, že nedopadne ten frajer asi nejlíp. No a protože jsem taky takový trdlo, který žije teď a tady a říká teď a tady to co si myslí tak jak si to myslí bez ohledu na druhý, no dobře, někdy se to snažim podat trochu s citem, tak to ani vidět nechci.
Víš s tou budoucností a současností to máš těžký. On každej asi potřebuje něco jinýho. A v přítomnosto si tu budoucnost vytváříš. Když budeš věřit tomu, co Ti kde kdo poví, tak Ti z toho hrábne. Člověk musí věřit sám soobě a těm, který má rád, že si nějak poradí ať je v budoucnu dobře nebo ne.
Ale, to jak bude si vytváříš(tedy aspoň jsem o tom četla a celkem to funguje) ve svejch myšlenkach. Pozitivní dělaj pozitivní budoucnost a negativní tu špatnou. Ale né hned. Napřed si musíš projít zkouškou, aby sis toho čeho dosáhneš vážil.
Hele, čim dýl věci odkládáš o to rychlejší pak musíš bejt, protože jinak máš prd a jsi sám(vnitřně přinejmenším). Asi tak nějak. A jak dlouho dokážeš věci odkládat abys je stačil pak dohnat to je to, co si najdeš v přítomnosti.
To je ale blbina, viď. Jsem se nějak moc zamyslela:-X.
marinka: Ještě ktěm hříchům. Můj největší je sobectví. Bojuju s tim, ale někdy marně. Hele, ty to tam nemáš.