"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Hm, to se asi často stane, že lidi mají různý pojmenování pro všechno a pak si nerozumějí, zvlášť pokud jde o písemnou komunikaci... Řekla bych, že tady většina diskutujících má na to užívání, štěstí a vůbec život v podstatě stejnej názor, akorát ho jinak vyjádří. Myslim, že snad všem jde o to žít co nejlíp, co nejšťastněji a že nikomu nejde o to chovat se vědomě tak, aby ublížil druhým. Já si i chvíli myslela, že máš pocit, že snad žiju neustále v opojení a nic jinýho mě nezajímá nebo co. Ale s tou smrtí.. Jo, mám jí na zřeteli, ale nedělá mi dobře přemejšlet o tom, že stárnu. Takže na to nemyslim. Vlastně jsem si nedávno uvědomila, že mi život celkem solidně utíká mezi prsty a že se taky jednou může stát, že mi bude 30, 40, 50 a já si budu nadávat na to, že jsem nejlepší léta svýho života protrápila a vůbec si to mládí neužila. To mě tak vyburcovalo, že jsem se najednou celkem rychle "odrazila ode dna". Od 10 do 20 let jsem byla vlastně nešťastná, fakt že jo. Teď se zvedám a cca poslední půlrok mám pocit, že opravdu konečně žiju a že to tady má smysl. Kromě toho, že teda pracuju, starám se o druhé a dělám další důležitý věci, se taky ohromně BAVÍM! Přestala jsem se tak bát, vypustila jsem to "zhoubný přemejšlení". A na můj druhý svět mi nešahej! Vidíš, já jsem taky silně volnomyšlenkářská. Lítat celej den v oblacích - proč sakra ne?! Když mi to dělá dobře. Když si představím, že jsem někdo jinej, najednou i vidím všechno jinak. To je přece taky důležitý umět se podívat na věc z různých úhlů a mně k tomu pomáhá právě to přebíhání mezi světy.

Jak jsem psala o tom, co všechno neděláš proto, že ti někdo řekl, že je to blbý (nebo že si sám z nějakýho důvodu myslíš, že je to blbý), tak jsem jako fakt nemyslela chlast a drogy. Já měla třeba strašný předsudky vůči tancování na veřejnosti, pokud chceš nějakej příklad... Na dýzu by mě nikdo nedostal. A pak jsem se ocitla na firemním večírku, kde do mě vlítnul ďábel a pařila jsem tam jak šílenec úplně bez zábran. A zjistila jsem, že tancovat na veřejnosti je skvělý.

Nevím, jestli jsem řekla všechno, co jsem chtěla. Jsem na dovolený, a tedy jednou nohou i půlkou mozku už na výletě.

Jasně, že bych na ten článek našla čas. Ale co tam psát? Vždyť říkám, že spousta věcí pro mě snad ani nejde popsat. Nevim, jestli by se mi to podařilo sepsat tak, abych to pak i pustila na veřejnost.