"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Hele, ty poškozená sečná zbraň! Abych tě taky nepřekřtila. Když k tobě lezu, suverénně překlepuju na ulomený meč... Hezký, ne? No jo, U vedle Z. Co má Beatrice Portinari společnýho s patvarem Imperatice? Myslíš tu výslovnost? Dante je mi velmi blízký, už od mých 16, ale neřeknu proč. To bych vyzradila na sebe moc. Bylo by to jako ukázat občanku.

Nemá cenu si smrtí kazit život. Celou dobu to tak myslim. Jak jinak asi. Heh. Dyk to říkám, slovíčkaření.