"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

angiec: Jo, tak tohle přesně vystihuje to, co se mi poslední dobou honí hlavou... Víc, než kdy jindy... Asi to bude tím zdravotním stavem, nebo bolestí, nebo nutností změnit všecky svý plány (bohužel i ty "správný"), nebo kdo ví čím vším ještě, ale... kruci, něco na tom fakt je... Neříkám, že by člověk měl hned rozhazovat peníze na potkání nebo proběhat a prosportovat celej svůj život, ale třeba říct lidem, co máte rádi, že je máte rádi, to by se mělo dělat. A mělo by se to dělat často. Rodičům, kamarádům... protože je to potřeba říkat, protože si možná ani neuvědomujou, jak moc pro vás znamenaj. A přece to není tak těžký, říct kámošům - hele, lidi, fakt pro mě moc znamenáte...