"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

maydayberry®svetu.cz: Zbabělá jsem byla, za poslední rok mi nehorázně otrnulo, nemám teď problém oslovit cizího člověka a říct mu cokoli jakkoli.
Lakomá nejsem - když mám co, tak dám.
Lhostejnýho mi asi není skoro nic a nikdo a i kdyby, tak jen ve velmi malém množství.
Líná nejsem, protože se líná snažím nebýt a i to se myslím počítá.
Ale ta starost o reputaci ... achjajaj. Škoda mluvit.
---
Žiju převážně přítomností. Exkurze do optimistické budoucnosti mě trochu děsí, výlety do špatné budoucnosti mi kazí přítomnost (ale pomáhají v práci) a minulost už jsem jednou chtěla zbaběle zahodit, teď se tvářím jako smířená bytost a snad to tak zůstane.
Přítomnost má stejně svoje kouzlo. Momentální nápady mnou objevené bývají nejen na papíře ty nejlepší. Fascinuje mě to.
A láska v přítomnosti ? Nepřemýšlím dopředu o tom, co mu sdělím nebo co v jeho přítomnosti dělám, prostě mluvím a dělám to, co zrovna chci (a to, co jemu nevadí ).
Zkrátka, nekoukám dál jak dva metry a jeden den od sebe (vyjma chvil, kdy si maluju a kreslím pohádky z budoucnosti, které pak stejně začerním a pro jistotu roztrhám na kusy).
Velmi --- hutný ? obsahově hustý, neředěný ? --- článek.