zlomenymec: S tou smrtí: Ale to stejně smrt úplně nevypouštíš- myslíš na ni, uvědomuješ si ji a záleží na tom, jak se k ní postavíš. Ale nemůžeš ji úplně vypustit z života (neřeš smrt dokud tu není či jak)...
"Vidíš, já jsem taky silně volnomyšlenkářská. Lítat celej den v oblacích - proč sakra ne?! Když mi to dělá dobře. Když si představím, že jsem někdo jinej, najednou i vidím všechno jinak. To je přece taky důležitý umět se podívat na věc z různých úhlů a mně k tomu pomáhá právě to přebíhání mezi světy." No to si klidně lítej, proti tomu nic nemám, ale neříkej, že je tvůj snový svět skutečnější než tenhle. A navíc sama tvrdíš, že je jen snový xD Ve zkratce: nesahej mi na reálný svět!
No a co se té dízy týče (nebo čehokoliv jiného), tak to by asi záleželo na tom, s kým bych tam byl. Kdybych tam byl s někým, s kým bych se cítil příjemně a uvolněně, tak bych dělal kraviny a tancoval, bez zábran. Tohle sebeomezování je vůbec celkem zajímavý téma, zrovna dneska (!) jsme si o tom říkali ve škole- v knížce Vezměte život do vlastních rukou (příšernej název, ale ta knížka je prej dobrá ) J. Rainwater píše o těchto pod-osobnostech- o Imperatice, která se chce bavit ("playgirl"), o Imperatice, která to chce dotáhnout co nejvýš (ambiciózní Iperatice) a dejme tomu Imperatice, která si chce udržet co největší odstup a mít vážnou tvář... teď si úplně vymýšlím, ale tak nějak to v té knížce bylo- no a tyhle tři (i víc) pod-osobností se v celistvé Imperatice neustále perou a dohadují... zajímavý je, že podobných konceptů je celá spousta- Persl má topdoga a underdoga, Freud id, ego a superego atd. Ale ta Rainwaterová se těmhle pojetím trochu vymyká, ale to bych tu asi teď nerozebíral, páč to už je trochu mimo