"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Tak ti nevím, ono je to dáno asi tím, že vyjadřuješ svoji filozofii v bodech, což se prostě nedá a aby ji člověk pochopil, musela by ses rozepsat víc
Ale stejně se zeptám:
1) Přemejšlení je zhouba- myšleno ve smyslu "Příliš přemýšlení škodí?" Takového toho Descartova "když jsi v lese a nevíš, kterou cestou se dát, dej se aspoň nějakou, protože ať už dojdeš kamkoliv, určitě ti tam bude líp než uprostřed lesa"? Protože přemýšlení úplně vypustit nemůžeš (jak jinak bys došla k těmhle bodům) a navíc když nepřemýšlíš, je tu riziko, že za tebe bude přemýšlet někdo jinej, a to je vždycky průser.
2) Smrt neexistuje, dokud tu není- není mi jasné, co tím chceš říct
3) Jak můžou předsudky bránit v užívání si? =/ A co chápeš pod užíváním si, příjemné zážitky? Je užívání si smyslem života?
4) "Je užívání si smyslem života?" Podle tohodle bodu asi jo Ale stejně tam musíš mít nějaký hranice, ne? (Svět, kde nikdo nepracuje a všichni jenom š**staj a chlastají by moc pěkný nebyl, viz povídka Čerpadlo 6 od P. Bacigalupiho a ani v případě jednotlivce to není nic úctyhodného)
5) Co je vlastně skutečnost? (???)
6) Take it easy a jen klid bych řekl je víceméně to samé (není?)

Jak říkám, nerozumím, protože filozofii života nemůžeš vyjádřit v bodech. Nebo můžeš, ale nikdo tomu nebude rozumět Možná by to chtělo delší vysvětlující článek?