Víte, jak se říká, že seriál Simpsonovi předvídal některé zásadní události? To je víceméně pravda (méně) a víceméně výmysly (více). Faktem ale zůstává, že některé hlášky se krásně hodí do života.

Do skauta jsem nikdy nechodil, ale jejich "vždy připraven!" je mi docela blízké :D

Jestli jsem si na době rouškové něco pochvaloval, tak to bylo to, že jsem v podstatě přestal být nemocný :D

Dáme si malý kvíz:
Máte po ruce svůj rodný list?
Máte řidičák?
Máte pas?

Mám v práci kolegyni, která je, řekněme, rychlejší. Zbrklejší. Nejdřív jedná, pak myslí. Energická. A ukecaná. Jakože hodně ukecaná, takovým tím trochu otravným způsobem, kdy druhého člověka přerušuje svými myšlenkami a zážitky, popřípadě dotazy, které dotyčného vykolejí z jeho původní myšlenky.

Abyste si nemysleli, že jsem tady na to zapomněl, tak nezapomněl. Jen bohůmžel musím svou ctěnou pozornost (:D) věnovat i jiným věcem než svému blogísQu. Je to zvláštní, ještě před 4 lety bych dal nevímco za to, abych se mohl vykašlat na blog a věnovat se své přítelkyni. No a teď se mi to splnilo :D

Samozřejmě spolu s tím dobrým přichází

Pamatujete si předchozí článek na téma mých zubů moudrosti? A zajímá vás, jak to bylo dál? Tak čtěte... (kromě tebe, Lentilko :D)

František Křižák byl pavouk. Ano, používám minulý čas :(

Máte rádi, když vás někdo chválí? No, kdo by neměl, žejo. Ale teď se zkuste zamyslet - kdy naposledy jste někoho pochválili vy?

Spousta věcí se bere jako samozřejmost, ale když potom začnou chybět, je to znát. Třeba i taková občyčejná zdvořilost. Například v autobuse jsem zvyklý vždycky říct "Dobrý den, jednou NÁZEV MĚSTA, prosím... děkuju."

Samozřejmě by se to dalo říct