Proč je dobré být připravený

Do skauta jsem nikdy nechodil, ale jejich "vždy připraven!" je mi docela blízké :D

Tuhle jsem byl o víkendu u babičky od přítelkyně, součástí víkendového balíčku byla i rodinný oběd s následným posezením na chalupě s přítelčiným tatínkem, jeho "přítelkyní" a její dcerou. Vztahy mezi babičkou a tou "přítelkyní" jsou trochu komplikované, zjednodušeně a nezaujatě řečeno, babička je super a ta přítelkyně je manipulativní mrcha :D Její dcera je ale v pohodě, byť do mě teda hučela, ať si přečtu Moc přítomného okamžiku (teď jsem si četl anotaci a teda tu knížku si přečíst musím, týdny jsem se pořádně nezasmál :D).

Taky byl přítomen dceřin pejsek. Dceřin pejsek je živý (ve smyslu "energický"). Dceřin pejsek je neskutečně roztomilý. Mazlivý. Huňatý. Dceřin pejsek ale váží takových 40kg.

Proto mě ani moc nepřekvapilo, když se k večeru pejsek radostně opřel o babičku takovým způsobem, až jí u kotníku způsobil menší tržnou ranku. Docela dost to krvácelo a bylo potřeba to zalepit. V tu chvíli na scénu přichází Zlomený meč, protože má v peněžence dvoje náplasti. Jelikož přítelkyně při pohledu na krev omdlévá, Zlomený meč se hrdinně ujal role polního medika a tu ranku v pohodě zalepil.

Celá situace se následně stala předmětem rozhovoru, jak jinak. Došlo na dotazy typu "proč u sebe v peněžence nosíš náplasti?", "proč u sebe v batohu nosíš lékárničku?" a můj oblíbený typ otázky "jaké jsi znamení??".

Nevím, proč se to sakra lidem zdá tak podivné :D Odpovědi na ty otázky jsou ryze praktické, jako třeba "pro případ, že obří pejsek roztrhne babičce nohu", případně "pro případ, že přítelkyně na výletě spadne a sedře si ruku do krve."

Tis but a scratch!

Nevím, proč mají lidé takovou neopatrnou tendenci si myslet, že se jim nemůže nikdy nic stát a že když je na takovou situaci trochu člověk připravený (jakože fakt jenom trochu, ta moje lékárnička v batohu je veliká asi jako peněženka a moc toho v ní není), tak musí být strašpytel :D Na spoustu věcí člověk připravený být nemůže, ale na spoustu zase ano. A v takových mezních situacích má dezinfekce a obvaz cenu zlata.

Dokonce jsem kdysi využil i tenký provázek (jo, to přišlo ujeté i mně, tahat ho s sebou), to když jsme měli při týdenním pobytu na dovolené v pračce vyprané (mokré) věci, které nešly vyndat ven. Aby se daly vyndat, pračka se musela zapnout, ale když se pračka zapla, hned vyhodila pojistky. Tudíž jsem koukal na YT videa a naučil se pračku otevírat provázkem. A s trochou snahy to vyšlo. Byl jsem hrdina dne.

(nejde mi sem vložit obrázek, tak to přidám jako odkaz - komiks Order of the Stick a relevantní strip)

Nechci strašit, nechci nic přivolávat, ale když si člověk spočítá náklady (hmotnost 2 náplastí v peněžence) a užitek (že si nezakrvácí oblečení a okolí, když se někde mimo domov řízne), tak to vychází myslím celkem jasně a nemusí to znamenat, že chce mít vše pod kontrolou. Naopak je to spíš příznak uznání, že všechno pod kontrolou nemá.

A co vy? Jak to máte?