Operace zubů moudrosti: Rudimenty vrací úder II

Pamatujete si předchozí článek na téma mých zubů moudrosti? A zajímá vás, jak to bylo dál? Tak čtěte... (kromě tebe, Lentilko :D)

Inu, většinu času před samotným úkonem jsem byl hodně v pohodě a ani si to nepřipouštěl. Říkal jsem si, že to určitě bude v pohodě, tak proč se nervovat, žejo. Přišlo mi, že moje přítelkyně je z toho mnohem vynervovanější než já :D Operace proběhla v pátek a já si pro jistotu vzal na pondělí ještě sickday. Pro jistotu.

V žádance na operaci jsem měl napsáno "pacient se před úkonem dostatečně nají a napije!", což je pro mě problém. Zákrok byl ráno a já nejsem moc zvyklý snídat, ráno si dám maximálně banán a po hodině a půl si můžu dát snídani/svačinu :D Takže jsem musel vstát o to dřív, aby mi trochu slehlo a já se tak mohl jakž takž nasnídat. Říkal jsem si, že pak stejně asi nebudu mít moc chuť k jídlu, tak co.

Schválně jsem jel docela brzo, abych nemusel chvátat, a dobře jsem udělal. Moje tramvaj měla z nějakého důvodu 9 minut zpoždění a navíc už jsem si přesně nepamatoval cestu k stomatochirurgickému pavilonu. Slečna na informacích nebyla moc nápomocná, řekla mi něco ve smyslu "dáte se doleva, je to nejodlehlejší pavilon od nás." To mi moc nepomohlo :D Ale nakonec jsem to teda zdárně znovu našel.

V čekárně jsem byl pořád v klidu, mají tam docela pěknou výzdobu. Pak jsem se dostal do operačního předpokojíku, kde jsem se měl vysléct do trenek a ponožek. Na ponožky jsem si vzal návleky, na hlavu čepičku a na tělo takového toho nemocničního andílka, nebo jak se tomu říká. To už mi docházela vážnost celé situace, jakože tohle nebude jenom tak obyčejná zubařina :D

Přítelkyně mě po zákroku chtěla vyzvednout, tak jsem se ptal, jak dlouho to tak bude trvat. Prý že přibližně půl hodiny. Stejně jsem ale přítelkyni napsal, ať nepospíchá :D

Se zubařem jsme dali menší řeč a já se mu přiznal, že jsem udělal chybu, když jsem si četl zkušenosti lidí na internetu a jaké občas měli bolesti a tak :D
Zubař: "Doufám že jste se nedíval na emimino?? Já nevím, jaké ženské tam píšou, protože ty jejich děti musí být fakt zlaté... celý den buď spí, nebo si v klidu hrajou, protože to jinak není možný." :D
A ještě dodal něco o tom, že ty hormony v těhotenství ty ženský často natolik rozhodí, že pak nejsou schopny uvažovat normálně :D
Pak mi píchnul 3 umrtvující injekce a jakmile mi zkušebně píchl do dásně a já to necítil, přehodil přese mě zákryt na oči a krk, takže jsem nic neviděl. Ne že bych něco chtěl vidět, z psychologického hlediska to bylo určitě lepší :D To mi ještě říkal, že nic neucítím, kromě tlaku a tahu, ten že vymazat prostě nejde.

Plán operace byl vzít mi oba moudráky z pravé strany.

Nejdřív se věnoval spodnímu zubu, který byl skoro celý retinovaný (tj. nebyl vůbec vyrostlý :D). Takže začal tím, že řezal dásně, to jsem necítil vůbec nic. To trvalo asi nejkratší dobu. Sestřička samozřejmě odsávala krev a sliny :D

Pak přišla na řadu jakási automatická pilka ("Teď budeme drncat!") :D Jakmile skončil s pilkou, tak vzal asi nějaké dláto nebo co a zkoušel ten zub vydlátovat. Jenže to mu nešlo, takže na řadu přišla znovu pilka. A pak znovu dláto. A tak pořád dokola. Mě to teda vůbec nebolelo, celou dobu jsem si říkal, jaká je to klika, že žiju v době takového lékařského a stomatologického pokroku... protože kdyby mi něco takového měli dělat s nějakou méně účinnou anestezií, tak asi vyskočím z kůže :D

Těžko říct, jak dlouho ten spodní zub trval, ale dal jim docela zabrat... a já to samotné vyndání vlastně ani vůbec necítil. Poté se tedy vítězoslavně vrhli na horní zub, u kterého jsem předpokládal (a zubař asi taky), že půjde snáz. Ale ouha :D

Nastoupil klasický triumvirát řežeme-pilujeme-dlátujeme, který plynule přešel do dvojtaktu pilujeme-dlátujeme. To se opakovalo fakt častokrát a když jsem slyšel zubařovy polohlasné vzdechy typu "No já nevim teda...", tak mě to popravdě trochu znepokojilo.

Občas jsem si uvědomil, že jsem podvědomě hodně napjatý, že mám úplně zatnuté svaly na celém těle. Tak jsem se musel párkrát hodit do pohody. Fyzicky jsem opravdu nic necítil, jen občas trochu nepříjemný tlak, ale nic zásadního. Klasické vrtání bolí mnohem víc.

Nakonec tedy zubař prohlásil, že vyvěsí bílou vlajku. Ve mně v ten moment hrklo, protože jsem si myslel, že s tím takhle půjdu domů nebo co. Vyšlo ale najevo, že pozve na pomoc primáře nebo kdo to byl (pochopitelně jsem si ho prohlédnout nemohl :D).

Tak pan primář (?) zhodnotil situaci a jal se dlátovat, ale trochu jiným směrem a hle, zub byl za chvíli (pár minut?) venku. Pak se ještě dal do zašívání, kdy chudáka zubaře trochu usadil, asi za to, že ho rušil s takovou prkotinou.
Primář: "Co to děláte?" (zubař chtěl asi něco zašívat, nebo nevím)
Zubař: "Já myslel..."
Primář: "Nemyslete."

To mě zabolelo i za zubaře, páč si to podle mě fakt nezasloužil, aby ho přede mnou (nade mnou) takhle sepsul jak nějakýho studentíka. Na druhou stranu už pak byl v pohodě a jenom věcně vysvětloval co a jak ("Tady toho stehu se většina lidí bojí, ale není potřeba, musí se to jenom udělat takhle a takhle...") V jednu chvíli mi zacpal nos a požádal mě, ať jemně fouknu a ukázalo se, že mám v nosní přepážce díru, která vede do pusy. Moc příjemný pocit :D Vzpomněl jsem si na spolužáka ze základky, který si strčil do nosu kondom a vytáhl ho pusou. Ehm.
Takže za chvíli jsem byl i zašitý, primář odešel a já jsem za ním aspoň zavolal "hekuhu."

Takhle nějak jsem rozuměl tomu, jak můj případ popisovali a bavili se o něm :D

Pak jsem se mohl posadit a jakmile jsem se dal trochu dohromady, mohl jsem se jít obléct. Koukl jsem na lůžko, a to bylo úplně propocené. Přitom já během těch zákroků opravdu nic necítil, ale je pravda, že zvuk té pilky byl trochu nepříjemný a drnčela mi celá pusa :D Ale opravdu to nebylo nic hrozného.

Pak jsem dostal lékařskou zprávu, ve které mimo jiné stálo, že nesmím 10 dní smrkat :D To vědět, tak to nechám někdy na jaro. Dostal jsem antibiotika, kapky do nosu a prášky na bolest pro případ nouze. Jo a taky můžu kýchat jenom s otevřenou pusou, ale k tomu došlo zatím jenom jednou. Díky bohům.

Přítelkyně na mě čekala a vlastně tam ani nebyla moc potřeba. Pravda, půlku tváře jsem měl umrtvenou, ale na mých vyjadřovacích schopnostech se to kupodivu vůbec nepodepsalo :D Ta antibiotika jsem si měl vzít co nejdřív, takže jsme pak hledali lékárnu, kterou jsme nemohli najít :D

Pak jsem si říkal, jak dlouho asi bude trvat, než přestane působit anestezie a mě to začne bolet. Odpověď zní: Asi 4 hodiny :D Ale vzal jsem si 2 paraleny a bylo to v pohodě, stejně jako další den. Na ty prášky proti bolesti nikdy nedošlo, takže to bylo super.

Na houby ale je, že musím jíst měkkou stravu a už mě ty přesnídávky typu kuřecí maso s mrkví a kuskus atd. docela štvou. To by člověk neřekl, jak velký má na chuť efekt to, že je to pevná strava. Chuťově to sice chutná jakž takž správně, ale jak je to kaše, tak už to můj apetit umrtví :D Naštěstí mám hodně rád bramborovou kaši, tak se jí teď láduju ostošest. Zítra si tam zkusím zavolat, jestli už můžu jíst normálně :D

Jinak mi to vůbec nekrvácelo, nebolelo to, jenom mi teda půlka tváře dost natekla a zuby si čistím hodně opatrně. V neděli jsem si myslel, že se mi dostalo jídlo mezi zuby a dásně, ale ukázalo se, že mě to dráždí stehy + jiná podoba dásní, než na jakou jsem byl zvyklý.

Kolem a kolem, bylo to překvapivě v pohodě. Ne že bych se na další termín vyloženě těšil, ale jestli to bude zase takhle, tak to bude ještě dobré. Oproti jiným zkušenostem, co jsem četl na internetech...