Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O pochvalách
Komentáře k článku: O pochvalách
eithne: Ano! Jsem notorický chválič, snažím se chválit, děkovat a obecně být upřímně pozitivní pořád. Moje práce má základy v podkladech od jiných lidí a po mně dotahují nějaké věci zas jiní. Při téhle provázanosti mi to přijde o to důležitější - když mi podklady přijdou rychle, nebo lépe přizpůsobené, nebo cokoliv; když je to dotažené správným způsobem... těch důvodů je mraky. A je hezký, že je tohle věc, která se člověku vrací, respektive se šíří dál. Jakože si dost často ti lidi uvědomí, že je ta zpětná vazba vlastně prima, a dají ji někomu dalšímu. Sice to pak u menších nadšenců zase ustane do dalšího impulsu, ale i tak je to pěkný vidět 
(Jo a v obchodech kromě poděkování se snažím vždycky ještě kouknout na tu prodavačku, když děkuju, aby to neznělo jako automatismus, a to taky dodává lepší atmosféru, že je to osobnější.)
zlomenymec: Tak to tě chválím! 
Ad oční kontakt: Ano, to je právě taky hodně důležité!
mow: "Kdo si nechce hubu spálit
Stará pravda zní, to každej ví
Musí mlčet, anebo chválit
Kdo to nechápe, ten si za to může sám."
---
mow.pise.cz
damn-girl: Myslím si, že pochvaly jsou důležité a člověka to potom víc motivuje. I v práci jsem si daleko víc vážila slovní pochvaly než finančního ohodnocení. Jasně, peníze udělají taky radost, ale to že někomu stojím za to, že otevřel pusu navíc a pochválil mě, to se ničemu nevyrovná. Dost často chválím i svého drahého, stejně tak děkuji. Vlastně "Děkuji" už mám tak automatické, že ho používám fakt často, prostě i když si jdu pro něco do trafiky a platím, tak nějak automaticky děkuju. Nechápu, jak někdo může někam vkročit a vyřknout co potřebuje, jako třeba "Jedno pivo", bez toho, aby do toho hovoru vložil slova, jako Dobrý den, děkuji a na shledanou. Přijde mi to nevychovaný! Táta nás vždy počastoval záhlavcem, pokud jsme zapomněli na Dobrý den, děkuji, na shledanou .
iva: Chválím ráda. Můj nejoblíbenější výkřik do telefonu je: "Jste skvělá, úžasná a dokonalá." (Případně skvělý, úžasný a dokonalý). U mého oblíbeného dispečera Správy statku ještě dodávám: "Jako vždycky!"
Na hlase je dotyčným slyšet potěšené pobavení a ještě nikdy nikdo mě neposlal do háje.
Poděkování a pozdrav mi taky přijdou jako základ konverzace. Dodnes si pamatuju, jak se babička tetelila, když mě jí u nich na vesnici chválili, že je poznat dobrá výchova, protože pokaždé, i kdybych dotyčného potkala 5x během hodiny 
Táta zdraví radostně a halasně kamkoliv vleze a pokaždé je všude vřele vítán. Všemi sestřičkami a prodavačkami je milován a obletován 
Taky ráda skládám komplimenty, je-li důvod, byť občas ne úplně typickým způsobem. Ale třeba šéfová si na moje: "Jdi do háje, máš vypadat jako moje matka a ne jako moje mladší ségra!" už zvykla a baví ji.
Sranda je, že já sama pochvaly, díky a komplimenty moc přijímat neumím. Nějak nikdy nevím, jak na to odpovědět 
zlomenymec: Když jsem pracoval ve fitku, tak tam chodil jeden hrozně pozitivní týpek, kterej mi vždycky, když jsem mu udělal kafe, říkal: "Meči, ty seš stejně nejlepší!" Vždycky mi to udělalo radost
"Jdi do háje, máš vypadat jako moje matka a ne jako moje mladší ségra!" = tomu moc nerozumím, tomu kontextu V čem je to pochvala?
iva: No... šéfová je o nějaký ten pátek dřívěji narozená než já, ale dost často to není znát. Ona je šmrncovní baba a já nejsem úplně typ třídní krasavice. Zejména po třetí noční vypadám jako svoje prababička
tlapka: Za tenhle článek tě musím v prvé řadě pochválit. Ono je to fakt dobré a přehlížené téma.
Po internetu koloval ceník za kavárny ve stylu: "Kafe!" = 60 korun, "Kafe, prosím." = 45 korun... a já jsem si tehdy říkala, že na tom něco je. Spousta lidí si neuvědomuje, že chudáci v obsluze s lidmi pracují celý den a kolik lidí na ně za den štěkne. Takže zdravím, prosím, děkuju a přeju pěkný den, kdykoliv je příležitost. A málokdy se stane, že by na mě byla prodavačka protivná. Lidi většinou přistoupí na hru, na tuhle o to radši.
V učitelství je to podobné. Každý e-mail od rodiče mě znervóznil, protože ti spokojení se neozvou. Prostě se očekává, že svou práci děláš dobře, to platí všude a je to do určité míry správné. Ale od toho je právě ten šéf, aby ti řekl, když nemáš odezvu přimo od "klientů", hele, tak jak to děláš, tak je to dobře, díky. Ježiš, jak já jsem byla ráda, když mi třeba studentka řekla, že ukázala svou čtvrtletku doma a její maminka-učitelka pochválila, jakým způsobem je sestavený. 
A proto kde můžu, ádávám pozitivní zpětnou odezvu. Když někde nakupuji poprvé, nebo naopak dlouhodobě, vypíšu dotazník pro e-shop. Psala jsem i do nemocnice po operaci a pak i do porodnice, protože ta péče o mě byla prostě skvělá po stránce odborné i lidské. Poděkování je podle mě minimum, čím jim to můžu oplatit.
Jinak já jsem Lev, takže chválit, chválit, chválit. Kdyby mi můj drahý aspoň jedno u za pár dní, když uvařím něco složitějšího, jídlo sám od sebe nepochválil, tak už se asi stravuje někde po bufetech. 