"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Myslím si, že pochvaly jsou důležité a člověka to potom víc motivuje. I v práci jsem si daleko víc vážila slovní pochvaly než finančního ohodnocení. Jasně, peníze udělají taky radost, ale to že někomu stojím za to, že otevřel pusu navíc a pochválil mě, to se ničemu nevyrovná. Dost často chválím i svého drahého, stejně tak děkuji. Vlastně "Děkuji" už mám tak automatické, že ho používám fakt často, prostě i když si jdu pro něco do trafiky a platím, tak nějak automaticky děkuju. Nechápu, jak někdo může někam vkročit a vyřknout co potřebuje, jako třeba "Jedno pivo", bez toho, aby do toho hovoru vložil slova, jako Dobrý den, děkuji a na shledanou. Přijde mi to nevychovaný! Táta nás vždy počastoval záhlavcem, pokud jsme zapomněli na Dobrý den, děkuji, na shledanou .