O pochvalách

Máte rádi, když vás někdo chválí? No, kdo by neměl, žejo. Ale teď se zkuste zamyslet - kdy naposledy jste někoho pochválili vy?

Spousta věcí se bere jako samozřejmost, ale když potom začnou chybět, je to znát. Třeba i taková občyčejná zdvořilost. Například v autobuse jsem zvyklý vždycky říct "Dobrý den, jednou NÁZEV MĚSTA, prosím... děkuju."

Samozřejmě by se to dalo říct bez pozdravu, bez prosím a bez poděkování. Řidič je řidič, je to jeho práce a ten lístek mi dát musí. Ale stejně mi přijde správné, když tam ta zdvořilostní omáčka je. A o lidech, kteří se omezí jen na NÁZEV MĚSTA, si myslím své - třeba že asi zrovna nemají fajn den...

A tak se snažím být zdvořilý a občas trochu i nad rámec chválit lidi, když se jim něco povede nebo když mají dobrý nápad. Takhle občas (občas, zas se to nesmí přehánět) poděkuju kolegům z Itálie, se kterýma občas spolupracuju, za jejich dobrou práci. Protože na nich docela závisím a kdyby tu práci nedělali dobře, jsem v řiti. Takže jsem jim fakt vděčný.

Pochválený Zlomený meč, ilustrační gif

Můj šéf třeba pochvalami moc neplýtvá, když nepočítám nějaké neurčité zahuhlání "dobrá práce" na konci každého sezení, když spolu něco řešíme, tak jsem ho snad upřímně pochválit slyšel za 2 roky snad třikrát. Nepochválil třeba ani jednoho zaměstnance, kterému se povedl moc dobrý obchod - na tu situaci si pamatuju doteď, nejen že ho nepochválil, ještě mu tak pasivně agresivně vyčetl špatný postup při dohodě :) (nějakou naprostou kravinu).

Tuhle mi kolegyně říkala, že přišla na jeden zlepšovák v systému, za který jsem ji upřímně pochválil: "To je dobrej nápad, to tě napadlo fakt dobře!" Slyšel nás šéf a povídal: "No vidíš, Hani, to je jak jsme se bavili o těch pochvalách!"

Když odešel, tak jsem se jí zeptal co to mělo znamenat - měli spolu mít takový ten roční rozhovor na téma "jak se ti tady líbí, co by se mělo zlepšit, co bys měla zlepšit ty atd.", tak jsem si říkal, jestli mu tam třeba neřekla, že trocha pozitivní slovní motivace by ho nezabila. Vyšlo najevo, že se bavili o pochvalách a šéf zastává názor, že by se děti neměly moc chválit, rozhodně ne, pokud neudělají něco výjimečného - jakože když namalujou obrázek a není nic moc (což málokdy u malých dětí bývá), tak by se to podle něj moc hodnotit vůbec nemělo.

...

No, pracujte tak pod takovým člověkem :D

Jak jsme jeli na letošní dovolenou, tak přítelkyně volala do spousty cestovních kanceláří a sháněla zájezd vlastně na poslední chvíli. Jedna slečna z jedné cestovky ale byla fakt super, neustále s námi komunikovala, snažila se pro nás zajistit naši požadovanou lokalitu a strávila námi fakt hodně moc času. Nakonec jsme si ale vybrali jiný zájezd, protože lokalita byla ještě lepší :D
Tak jsem přítelykyni říkal, ať tam po dovolené napíše pochvalu. Jelikož je ale přítelkyně chronický odkladač, nakonec to dopadlo tak, že jsem tam cca po měsíci musel napsat já - napsal jsem jakože je slečna super, že se nám fakt věnovala, byla obětavá, ztratila s námi spoustu času a nakonec z toho bohužel nic nebylo. Napsal jsem to na HR oddělení a slečnu jsem dal do kopie.

Za dva dny přišla odpověď od slečny, že jí to udělalo hroznou radost a že moc děkuje.

Za další dva dny přišla odpověď z HR, že moc děkují za zpětnou vazbu, že to přidají slečně do osobního hodnocení a jak je to pro ně důležité - ten mail měl 4 odstavce.

To mi udělalo hroznou radost...

Takže pokud můžete, chvalte i cizí lidi, občas si to zaslouží :)