"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tlapka: Za tenhle článek tě musím v prvé řadě pochválit. Ono je to fakt dobré a přehlížené téma.
Po internetu koloval ceník za kavárny ve stylu: "Kafe!" = 60 korun, "Kafe, prosím." = 45 korun... a já jsem si tehdy říkala, že na tom něco je. Spousta lidí si neuvědomuje, že chudáci v obsluze s lidmi pracují celý den a kolik lidí na ně za den štěkne. Takže zdravím, prosím, děkuju a přeju pěkný den, kdykoliv je příležitost. A málokdy se stane, že by na mě byla prodavačka protivná. Lidi většinou přistoupí na hru, na tuhle o to radši.
V učitelství je to podobné. Každý e-mail od rodiče mě znervóznil, protože ti spokojení se neozvou. Prostě se očekává, že svou práci děláš dobře, to platí všude a je to do určité míry správné. Ale od toho je právě ten šéf, aby ti řekl, když nemáš odezvu přimo od "klientů", hele, tak jak to děláš, tak je to dobře, díky. Ježiš, jak já jsem byla ráda, když mi třeba studentka řekla, že ukázala svou čtvrtletku doma a její maminka-učitelka pochválila, jakým způsobem je sestavený.
A proto kde můžu, ádávám pozitivní zpětnou odezvu. Když někde nakupuji poprvé, nebo naopak dlouhodobě, vypíšu dotazník pro e-shop. Psala jsem i do nemocnice po operaci a pak i do porodnice, protože ta péče o mě byla prostě skvělá po stránce odborné i lidské. Poděkování je podle mě minimum, čím jim to můžu oplatit.
Jinak já jsem Lev, takže chválit, chválit, chválit. Kdyby mi můj drahý aspoň jedno u za pár dní, když uvařím něco složitějšího, jídlo sám od sebe nepochválil, tak už se asi stravuje někde po bufetech.