"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

iva: Chválím ráda. Můj nejoblíbenější výkřik do telefonu je: "Jste skvělá, úžasná a dokonalá." (Případně skvělý, úžasný a dokonalý). U mého oblíbeného dispečera Správy statku ještě dodávám: "Jako vždycky!"
Na hlase je dotyčným slyšet potěšené pobavení a ještě nikdy nikdo mě neposlal do háje.
Poděkování a pozdrav mi taky přijdou jako základ konverzace. Dodnes si pamatuju, jak se babička tetelila, když mě jí u nich na vesnici chválili, že je poznat dobrá výchova, protože pokaždé, i kdybych dotyčného potkala 5x během hodiny
Táta zdraví radostně a halasně kamkoliv vleze a pokaždé je všude vřele vítán. Všemi sestřičkami a prodavačkami je milován a obletován
Taky ráda skládám komplimenty, je-li důvod, byť občas ne úplně typickým způsobem. Ale třeba šéfová si na moje: "Jdi do háje, máš vypadat jako moje matka a ne jako moje mladší ségra!" už zvykla a baví ji.
Sranda je, že já sama pochvaly, díky a komplimenty moc přijímat neumím. Nějak nikdy nevím, jak na to odpovědět