"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Ano! Jsem notorický chválič, snažím se chválit, děkovat a obecně být upřímně pozitivní pořád. Moje práce má základy v podkladech od jiných lidí a po mně dotahují nějaké věci zas jiní. Při téhle provázanosti mi to přijde o to důležitější - když mi podklady přijdou rychle, nebo lépe přizpůsobené, nebo cokoliv; když je to dotažené správným způsobem... těch důvodů je mraky. A je hezký, že je tohle věc, která se člověku vrací, respektive se šíří dál. Jakože si dost často ti lidi uvědomí, že je ta zpětná vazba vlastně prima, a dají ji někomu dalšímu. Sice to pak u menších nadšenců zase ustane do dalšího impulsu, ale i tak je to pěkný vidět
(Jo a v obchodech kromě poděkování se snažím vždycky ještě kouknout na tu prodavačku, když děkuju, aby to neznělo jako automatismus, a to taky dodává lepší atmosféru, že je to osobnější.)