Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O oblíbenosti a jinakosti
Komentáře k článku: O oblíbenosti a jinakosti
sayonara: Jo, něco na tom bude. Člověk musí být oblíbený, aby mu procházely výstřednosti.
Já jsem experimentálně zjistila, že se nejdřív musíš na všechny tak nějak zdravě vysrat a udělat, co chceš. Potom si získáš takovou dobrou auru mámvpičismu, že ti to procházet začne.
lvice: Děti jsou hrozně zlé a hloupé. Většinou jsou totiž jejich rodiče hlupáci 
Hlupáci se totiž rozmnožují hojněji než inteligence. To je zas moje teorie 
zlomenymec: Těžko říct, já mám třeba ze základky docela hrůzostrašné historky, přičemž rodiče těch dětí se mi často zdáli v pohodě 
Je to složitá otázka, hrome, teď nad tím budu dumat 
To jsi vlastně popsala počáteční zápletku filmu Idiocracy https://www.youtube.com/watch?v=sP2tUW0HDHA
Čerf: Když je člověk vytrvalý, dá se asi časem dostat do stavu, že ostatní nakonec pokrčí rameny a řeknou: "Von už je prostě takovej". Ale jednak je do takového stavu zatraceně dlouhá cesta plná nejrůznějších nenápadných i viditelných příkoří a jednak se pak někdy stává, že takový člověk se jednoho rána sebere, vystřílí školu a ostatní na něj zavzpomínají: "Jo, byl trošku zvláštní, ale jinak celkem v pohodě..."
zlomenymec: Já měl třeba na střední spolužáka, kterej "byl takovej". Ten kluk skoro vůbec nemluvil. Ani se mnou, a to jsme spolu seděli v lavici. Postupně (v dalších letech) to bylo lepší a lepší, ale pořád byl v tomhle směru hrozně divnej Pokud vím, tak bez příčiny, rodiče měl normální, měl normálního bráchu, ve škole ho nikdo nešikanoval (já bych to měl vědět, většinu předmětů jsem měl s ním). Takže jo, pokrčit rameny, určitě, ale že by byl nějak oblíbený, to vůbec. A dělal si to sám... zajímalo by mě, kde je mu teď konec.
A ano, u něj jsem se občas bál, že do školy přinese nůž a začne bodat :O