"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Já měl třeba na střední spolužáka, kterej "byl takovej". Ten kluk skoro vůbec nemluvil. Ani se mnou, a to jsme spolu seděli v lavici. Postupně (v dalších letech) to bylo lepší a lepší, ale pořád byl v tomhle směru hrozně divnej Pokud vím, tak bez příčiny, rodiče měl normální, měl normálního bráchu, ve škole ho nikdo nešikanoval (já bych to měl vědět, většinu předmětů jsem měl s ním). Takže jo, pokrčit rameny, určitě, ale že by byl nějak oblíbený, to vůbec. A dělal si to sám... zajímalo by mě, kde je mu teď konec.

A ano, u něj jsem se občas bál, že do školy přinese nůž a začne bodat :O