O nutnosti, ADHD a bankovních podvodnících

Mám v práci kolegyni, která je, řekněme, rychlejší. Zbrklejší. Nejdřív jedná, pak myslí. Energická. A ukecaná. Jakože hodně ukecaná, takovým tím trochu otravným způsobem, kdy druhého člověka přerušuje svými myšlenkami a zážitky, popřípadě dotazy, které dotyčného vykolejí z jeho původní myšlenky.

Já jsem teda v rozhovorech přesný opak, já spíš poslouchám a zasahuju do hovoru spíš přesně řízenými otázkami nebo názory. Kdybych to měl vzáhnout na paralelu s vojáky, tak já jsem sniper, který si tiše delší dobu sedí, pozoruje, a pak vystřelí přesně mířenou ránu.

Kolegyně je spíš...

 Kropič :D

Ne že bych ji za to odsuzoval, spíš mi to přijde zábavné na pozorování - třeba když přijde ráno do práce, přečte si jeden mail, začne pracovat tedy na dotyčném úkolu, a až ho splní, tak si přečte další, který ten první mail negoval. A prostě není schopná se naučit, že je dobré nejdřív přečíst všechny maily, a pak se až rozhodnout, co začne dělat. Je to takové to tunelové vidění, které má občas každý - ona ho má ale prakticky pořád :D

Onehdy přišla trochu nešťastná s tím, že se mi musí s něčím svěřit, totiž že má podezření, že má nediagnostikované ADHD. Když jsem nad tím tak přemýšlel, dávalo by to docela smysl, jenže mám pocit, že má nějakou "lehčí" verzi. Je třeba schopná se soustředit na úkol, když se snaží a když třeba pracuje s tabulkami a pustí si k tomu hudbu. Možná tam nějaké hraniční hodnoty budou, ale asi nic, co by se nedalo vyřešit tréninkem. V jejím případě jde podle mě spíš o takovou tu bzrklost a snadné vyvedení z míry.

Já třeba když jsem v časovém presu, tak dělám taky podobné koniny, zato když mám čas si problém rozmyslet, většinou ho vyřeším mnohem dříve a snadněji. Proto se taky v takových chvílích snažím zachovat chladnou hlavu, ale ne vždycky se mi to povede.

Ale samozřejmě nejsem žádný psycholog, četl jsem na tohle téma jen několik článků.

Každopádně by s tím měla něco dělat, protože občas jí hlava nefunguje tak, jak by v dané situaci asi měla.

Tak třeba nedávno - prodávala nějaký starý nábytek přes internetový bazar. Ukazovala mi v práci, že existuje nějaká nová služba české pošty, jakože to kupující nejdřív zaplatí a následně prodávající pošle zboží. Já měl zrovna docela fofr, takže jsem jí na to jenom řekl, že jsem o tom nikdy neslyšel a nepřišlo mi to vůbec divný. Ona se mi tu službu pak na netu v článku snažila ukázat, ale dotyčná stránka už neexistovala. Ani to mi nepřišlo divný, nepřemýšlel jsem o tom.

Ona pak druhý den přišla s tím, že po ní paní kupující chtěla printscreen jejího zůstatku na účtu, což už mi teda podetřelé bylo. I ona tušila nějakou neplechu, proto si z běžného účtu převedla polovinu peněz jinam.

A když se o tom tak bavíme, tak jí přišla SMS z banky, že jí zablokovali účet z důvodu podezření na nabourání do účtu - někdo se snažil převést její peníze v rublech kdovíkam.

Byl jsem u toho já, kolegyně 2 a ještě kolega. Všichní jí říkáme, aby si šla hned do té banky zavolat.

Kolegyně: Mně to ale bylo hned divný, měla jsem takový divný pocit...
My: Běž si zavolat do té banky.
Kolegyně: Tady je vidět, jak je důležité věřit svým pocitům, mně to bylo hned takový divný, měla jsem z toho divný pocit.
My: Dobře, běž si zavolat do banky, ať ti teda všechno zablokujou.
Kolegyně: A to do toho byla zapletená určitě i ta předchozí ženská, ta, co měla zájem, ale přestala se mi pak úplně ozývat... ta o tý službě taky mluvila.
My: To je možný, běž si zavolat do té banky.
Kolegyně: Já jsem tak blbá, to bude zase voda na manželův mlýn, jak jsem důvěřivá a kdesi cosi...
My: To nám povyprávíš potom, běž si zavolat do té banky.
Kolegyně: Ale bylo to tak důvěryhodný, i když proč by vlastně chtěli vidět zůstatek na účtu, žejo?
My: Jo. Běž si zavolat do té banky!!
Kolegyně: Ale přitom takový důvěryhodný fotky měly ty ženské na netu, podívejte se... (vytáhne mobil a začne nám ukazovat na WA fotky dotyčných žen - typické Rusky)
My: Jo, vypadají rusky, proč ještě nevoláš do té banky?
Kolegyně: Ale koho by napadlo, že to je podvrh? Člověk aby fakt nevěřil nikomu.
My: PROBOHA, JDI VOLAT DO TÉ BANKY, TADY JDE O MINUTY!
 

Takhle nějak ten rozhovor probíhal, nekecám, trvalo jí cca 5 minut, než se dostatečně vykecala a šla si zavolat do banky. Nakonec o žádné peníze nepřišla.

Je to trochu nepraktická vlastnost, co vám budu povídat, protože mám pocit, že než by zavolala hasiče, že jim hoří v bytě, tak by 5 minut vysvětlovala, jak se jí zdálo, že cítí plyn...

Někteří lidé si prostě v určitých situacích nejsou schopni srovnat priority. Slovy George Clooneyho z filmu Tři Králové: Nejdůležitější v lidském životě je nutnost. Je potřeba dělat to, co je v dané chvíli nutné - to ostatní může počkat.