eithne: Není tohle pointa Knihy Jobovy? Že Bůh Jobovi působí furt další a další příkoří a zabíjí mu další členy rodiny a Job ho stále uctívá, až se nakonec dozví, že to byla jenom zkouška? Jako chudák manželka a dcera, ale třeba ten tatranskej chlapík obstál a dostal za to... nevim, už si Bibli moc nepamatuju.
(A pak je tu ještě druhý přístup - ten vtip, jak Bůh sedlákovi nejprve spálí barák, pak zabije ženu, pak ještě něco, a když se sedlák domáhá odpovědi, za co, dočká se odpovědi: "Já ti nevím, ty mě prostě tak nějak se*eš..." )
zlomenymec: Jojo, já vlastně ani nevím, jaká má být pointa toho příběhu Protože je tam nějaký rozhovor s jeho kamarády, kteří mu radí, co by měl dělat. A on se pak právě oboří na Boha, který mu odpoví něco jako "KDE JSI BYL, KDYŽ JSEM TVOŘIL SVĚT, HMM?" Něco ve smyslu "Vymyslel jsi svět, vesmír, fyzikální a chemické zákony atd.? Ne? Tak drž hubu a šoupej nohama!"
... hele, tohle by možná mohla být pointa toho příběhu Když se ti zdá, že je Bůh nespravedlivý, tak drž hubu a šoupej nohama, protože to může být ještě mnohem horší
Ale nakonec Bůh vrátí Jobovi majetek, zruší všechny nemoci, které na něj seslal a vrátí mu i děti - ale jiné než ty, které měl původně (nevzkřísil je - na VŠ jsme si říkali, že nemohl, protože neměl nad člověkem po smrti žádnou moc, jen za života. Pomsrtný život přišel až po Makabejských? válkách).
Tzn. ty děti, které Bůh kvůli sázce zabil, měly prostě smůlu Proto tvrdím, že Bůh je dobrý, ale ve velmi velmi omezeném smyslu toho slova, jinak, než jak ho chápeme my
JJ, ten vtip znám
chaoska: Teda z toho článku čiší hrozně negativní atmoška, kdo tě tak naštval? (Vůbec to nemyslím špatně, vypsání se je samozřejmě super nápad.)
Zastánci tohoto myšlení by ti naopak vysvětlili, že je to prakticky fyzikální zákon. Já se v tom zas tak neorientuju (i když jsem se o to kdysi dost zajímala) a spousta věcí mi úplně nesedne. Na druhou stranu si myslím, že jde spíš o to, že když se naladíš na určitou vlnu, tak tím změníš i myšlení, a je tak jednodušší získat to, co chceš.
Smrt a podobné věci se na tohle podle mě aplikovat nedají. Všichni umřeme, tak proč ne zrovna takto, v tamtu chvíli, na tamtom místě? Vlastně je to úplně jedno.
Je zajímavé, jak píšeš o Bohu / náhodě / vesmíru / osudu - podle mě jsou všechny tyto pojmy (a mnohé další) jedna a ta samá věc, i když mnoho lidí v nich naopak vidí protiklady.
zlomenymec: Nikdo mě nenaštval, fakt Tenhle článek chci napsat už hrozně hrozně dlouho. A brácha mi posílal to video s Duškem (taky ho nemá rád, tak jsme se tomu společně smáli
), tak jsem si řekl, že ho konečně napíšu. Původně měl být delší, ale to by pak nikdo nečetl
A fakt za tím není nic jiného než vyjádřit můj světo(vesmíro?) názor
Ano, něco takového by jistě říkali
No to nepochybně je, když věříš, že se ti něco povede, tak máš vyšší šanci, že uspěješ (viz Výhoda spokojenosti, což je IMHO jedna z mála dobrých motivačních knížkek , nebo A přesto říci životu ano - "Kdo má nějaké proč, ten snese téměř každé jak"). Ale z toho nutně nevyplývá, že to, čemu věříš, je fakt pravda. Tak si můžu říkat, že jsem třeba vyvolený Létajícího špagetového monstra, které nade mnou drží ochrannou ruku a bude se mi dařit, protože budu líp snážet obtíže a tak (to mě jenom Monstrum zkouší!). Ale to samo nedokazuje existenci Létajícího špagetového monstra
Na stejném principu víry (placebo) jsou vlastně založena homeopatika, čím víc jim člověk věří, tím víc fungujou, ale 0,0001 gramu kachních jatýrek samo o sobě moc uzdravit nemůže
Nevím jak konkrétně to myslíš že je úplně jedno kdy a jak člověk umře, protože stejně děláš vše pro to, abys ty (a tví blízcí a tak) umřeli co nejpozději, ne? A mně šlo o to jenom zdůraznit tu myšlenku, že jsou tu lidi, kteří tvrdí, že když se stane nějaká pozitivní nepravděpodobná věc, tak je to důkaz existence Boha nebo starajícího se Vesmíru nebo tak. Ale už se pak přehlíží to, že když se stane nějaká negativní nepravděpodobná věc, tak už je ticho po pěšině a každý to přehlíží
Přitom se dějou oba případy.
Já bych třeba neřekl, že to jsou ty samé pojmy. Protože tu máš třeba katolického/pravoslavného/protestantského Boha, který po tobě vyžaduje nějaké chování a tak. V případě katolického Boha hrozně záleží na tom, abys byla pokřtěná atd. Taky poslal svého syna (resp. sám sebe), aby se za nás obětoval a tak. Tím by dávalo smysl, proč se o nás tak moc zajímá, že mu na nás prostě záleží a chce s námi mít nějaký vztah. Pak by i dávalo smysl tvrdit, že je Bůh dobrý, i když v takovém velmi omezeném smyslu, protože to občas znamená, že ti kvůli sázce povraždí rodinu, jak připomněla Eithne s Jobem Ale má k tomu nějaký důvod, nějaký plán, který stojí za to (Viz Chatrč od Younga). Já tomu sice nevěřím, ale aspoň to dává smysl.
Naproti tomu Vesmír pokud vím žádného syna na Zem neposlal, aby se za nás obětoval, Vesmír si prostě tak existuje a plní nám přání na požádání (protože fyzikální zákony a tak). Chtěl jsem ukázat ten rozdíl mezi nimi, třeba tím, že Vesmír po tobě vlastně nic nechce, nemusíš chodit do kostela, řídit se desaterem a tak. Možná se musíš naladit na pozitivní vlnu, neškodit lidem, myslet pozitivně - pak ti fyzikální zákony zajistí úspěch. Ale není to to samé jako víra v křesťanského Boha.
A náhody pak ani neposlaly žádného syna na Zem, ani ti neplní přání, ty jsou prostě náhody bez nějakého vyššího smyslu.
Čili já bych tyhle termíny neztotožňoval, protože z nich pro člověka pokaždé vyplývá něco jiného
Uf, to jsem se rozepsal. Díky za tvůj komentář, který mi to umožnil, aspoň mám pocit, že moje názory někoho zajímají
chaoska: Nemáš zač S něčím s tebou souhlasím, s něčím ne.
Teď čtu ještě komentář od Lvice níže, a o tématu duší něco málo vím (ne úplně dobrovolně, haha), a to právě "vysvětluje" i téma předčasné smrti, vážných nemocí atd. - zjednodušeně si duše tento osud (nemoc, různé útrapy) vybrala, protože se tak zdokonaluje a posunuje se na vyšší levely.
(Neříkám, že s tím souhlasím nebo nesouhlasím, jen konstatuju, jak k tomu tato oblast myšlení přistupuje.)
zlomenymec: To už jsem taky slyšel, ale pak by bylo blbý, kdyby dotyčnému někdo pomáhal. Jakože si duše vybere utrpení, nějakou chronickou nemoc nebo tak něco, ale pak půjde k doktorovi, který to vyléčí, popř. hodně zmírní tu bolest. Pomáhat lidem od bolesti apod. by pak neslo riziko, že je člověk bude brzdit v tomhle osvícení. Podobně i Matka Tereza prý odmítala tišit bolest svých pacientů - z podobných důvodů
A taky bych pak mohl chodit a třeba okrádat lidi a pak bych tvrdil, že si to ty duše očividně vybraly, jinak by se jim to nestalo
lvice: Moc zajímavé zamyšlení.
Já ti teda řeknu, jak to je. Když si něco moc přeju a ono se to splní, znamená to, že se spojil celý Vesmír, aby mě učinil šťastnou. Když se mi však smůla lepí na paty a jsem v prdeli, znamená to, že jsem si takovou cestu vybrala já sama. Já sama jako moje duše. Duše si během své existence (čili během několika pozemských životů) vybírá, čím si v dalším životě projde, aby se stále učila a zdokonalovala. Na konci, když už zažila všechno, stane se věčnou součástí Vesmíru, nebo tak něco, a to je její smysl
zlomenymec: Grumpycat.jpg Ale tak ať jsou lidi klidně pozitivní a optimističtí, proti tomu nic nemám, ale ať ty myšlenky aspoň dávají smysl, krucinál
wien n: Coelho je trapnej, krade citaty, pozmeni par slov a vydava je za svoje.
Jinak s tim vesmirem, chtit nestaci. Spousta lidi neco chce a prosi Boha ci v co veri, jenze takhle to nefunguje. Pokud si treba budes rikat: chci penize. Prave ses popsal jako nekdo, kdo chce penize. Takze vesmir uz ma splneno. Porad budes ty penize jen chtit a mit je nebudes. Chci byt zdravy! hmm, takze budes nemocny. Zakon pritazlivosti pro vetsinu lidi nefunguje, protoze malokdo se dokaze naladit na vlnu toho, ze ty veci co chce uz ma, i kdyz je ve skutecnosti jeste nema. Fake it until you make it.
tlapka: Ten úvodní citát jsem brala vždycky jako jiné vyjádření myšlenky: "Všechny cesty vedou do Říma". Takovou tu průpovídku, když máš pocit, že tě všechno táhne jedním směrem a něco tě tam pořád vrací, jako by to tak mělo být. Ale více pod kůži jsem se těm pojmům nedívala, přitom pod každým tím slovem se skrývá filosofický zlatý důl.
Vesmíru jsme ukradení, ale proč mívám někdy pocit, že všechno je tak, jak má být? Podle koho? A posuzovat to zpětně, nebo aktuálně?
To, co tu nastiňuješ, jsou úžasné myšlenky a článek mě bavil. Ale přiznám se, někdy prostě přijmu a nehloubám.
zlomenymec: "Vesmíru jsme ukradení, ale proč mívám někdy pocit, že všechno je tak, jak má být? Podle koho?" No podle tebe, ne? Když se ti (v rámci možností) daří, když máš pocit zapojení, "aktuálního prožívání" (Haidt - Hypotéza štěstí), smyslu, tak je jasný, že budeš mít takový pocit, že do sebe všechno zapadá a je to tak, jak to má být. To je v pořádku.
Jenže pak je plno lidí, kteří rozhodně nemají pocit, že je vše tak, jak má být (a někteří mají ten pocit asi i právem )
myfantasyworld: Zajímavý článek.
Ale ono, vesmír za to nemůže. Není to podle mě tak, že by se vesmír spojil a rozhodl se, tak tomuhle teď dáme všechno, co si přeje a tomuhle dáme zabrat. Jo, někdy nás třeba ta konkrétní situace může navést úplně jinam a jiným směrem a možná o to jde někdy nás prostě nasměřovat. Kdo ví.
Ale svoje neštěstí nebo štěstí bych neházela na vesmír. Někdy těm situacím sami dost napomáháme a navíc nesmíme zapomínat, že v mnoho věcech vystupují právě i další lidé a pak je to odraz všech těch událostí, situací a rozhodnutí našich nebo těch ostatních. Aspoň tak nějak tohle vidím já.
zlomenymec: "Ale svoje neštěstí nebo štěstí bych neházela na vesmír. Někdy těm situacím sami dost napomáháme a navíc nesmíme zapomínat, že v mnoho věcech vystupují právě i další lidé a pak je to odraz všech těch událostí, situací a rozhodnutí našich nebo těch ostatních. Aspoň tak nějak tohle vidím já."
Jednoznačný souhlas
zlomenymec: https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/clanek/syran-skocil-do-vody-z-popularni-sk aly-kvuli-obrovske-nahode-zemrel-40362794
Tohle je asi lepší příklad než ten, který uvádím v článku