"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Není tohle pointa Knihy Jobovy? Že Bůh Jobovi působí furt další a další příkoří a zabíjí mu další členy rodiny a Job ho stále uctívá, až se nakonec dozví, že to byla jenom zkouška? Jako chudák manželka a dcera, ale třeba ten tatranskej chlapík obstál a dostal za to... nevim, už si Bibli moc nepamatuju.
(A pak je tu ještě druhý přístup - ten vtip, jak Bůh sedlákovi nejprve spálí barák, pak zabije ženu, pak ještě něco, a když se sedlák domáhá odpovědi, za co, dočká se odpovědi: "Já ti nevím, ty mě prostě tak nějak se*eš..." )