"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

chaoska: Teda z toho článku čiší hrozně negativní atmoška, kdo tě tak naštval? (Vůbec to nemyslím špatně, vypsání se je samozřejmě super nápad.)
Zastánci tohoto myšlení by ti naopak vysvětlili, že je to prakticky fyzikální zákon. Já se v tom zas tak neorientuju (i když jsem se o to kdysi dost zajímala) a spousta věcí mi úplně nesedne. Na druhou stranu si myslím, že jde spíš o to, že když se naladíš na určitou vlnu, tak tím změníš i myšlení, a je tak jednodušší získat to, co chceš.
Smrt a podobné věci se na tohle podle mě aplikovat nedají. Všichni umřeme, tak proč ne zrovna takto, v tamtu chvíli, na tamtom místě? Vlastně je to úplně jedno.
Je zajímavé, jak píšeš o Bohu / náhodě / vesmíru / osudu - podle mě jsou všechny tyto pojmy (a mnohé další) jedna a ta samá věc, i když mnoho lidí v nich naopak vidí protiklady.