"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: "Vesmíru jsme ukradení, ale proč mívám někdy pocit, že všechno je tak, jak má být? Podle koho?" No podle tebe, ne? Když se ti (v rámci možností) daří, když máš pocit zapojení, "aktuálního prožívání" (Haidt - Hypotéza štěstí), smyslu, tak je jasný, že budeš mít takový pocit, že do sebe všechno zapadá a je to tak, jak to má být. To je v pořádku.
Jenže pak je plno lidí, kteří rozhodně nemají pocit, že je vše tak, jak má být (a někteří mají ten pocit asi i právem )