"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

myfantasyworld: Zajímavý článek.
Ale ono, vesmír za to nemůže. Není to podle mě tak, že by se vesmír spojil a rozhodl se, tak tomuhle teď dáme všechno, co si přeje a tomuhle dáme zabrat. Jo, někdy nás třeba ta konkrétní situace může navést úplně jinam a jiným směrem a možná o to jde někdy nás prostě nasměřovat. Kdo ví.
Ale svoje neštěstí nebo štěstí bych neházela na vesmír. Někdy těm situacím sami dost napomáháme a navíc nesmíme zapomínat, že v mnoho věcech vystupují právě i další lidé a pak je to odraz všech těch událostí, situací a rozhodnutí našich nebo těch ostatních. Aspoň tak nějak tohle vidím já.