"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Nikdo mě nenaštval, fakt Tenhle článek chci napsat už hrozně hrozně dlouho. A brácha mi posílal to video s Duškem (taky ho nemá rád, tak jsme se tomu společně smáli ), tak jsem si řekl, že ho konečně napíšu. Původně měl být delší, ale to by pak nikdo nečetl A fakt za tím není nic jiného než vyjádřit můj světo(vesmíro?) názor

Ano, něco takového by jistě říkali

No to nepochybně je, když věříš, že se ti něco povede, tak máš vyšší šanci, že uspěješ (viz Výhoda spokojenosti, což je IMHO jedna z mála dobrých motivačních knížkek , nebo A přesto říci životu ano - "Kdo má nějaké proč, ten snese téměř každé jak"). Ale z toho nutně nevyplývá, že to, čemu věříš, je fakt pravda. Tak si můžu říkat, že jsem třeba vyvolený Létajícího špagetového monstra, které nade mnou drží ochrannou ruku a bude se mi dařit, protože budu líp snážet obtíže a tak (to mě jenom Monstrum zkouší!). Ale to samo nedokazuje existenci Létajícího špagetového monstra Na stejném principu víry (placebo) jsou vlastně založena homeopatika, čím víc jim člověk věří, tím víc fungujou, ale 0,0001 gramu kachních jatýrek samo o sobě moc uzdravit nemůže

Nevím jak konkrétně to myslíš že je úplně jedno kdy a jak člověk umře, protože stejně děláš vše pro to, abys ty (a tví blízcí a tak) umřeli co nejpozději, ne? A mně šlo o to jenom zdůraznit tu myšlenku, že jsou tu lidi, kteří tvrdí, že když se stane nějaká pozitivní nepravděpodobná věc, tak je to důkaz existence Boha nebo starajícího se Vesmíru nebo tak. Ale už se pak přehlíží to, že když se stane nějaká negativní nepravděpodobná věc, tak už je ticho po pěšině a každý to přehlíží Přitom se dějou oba případy.

Já bych třeba neřekl, že to jsou ty samé pojmy. Protože tu máš třeba katolického/pravoslavného/protestantského Boha, který po tobě vyžaduje nějaké chování a tak. V případě katolického Boha hrozně záleží na tom, abys byla pokřtěná atd. Taky poslal svého syna (resp. sám sebe), aby se za nás obětoval a tak. Tím by dávalo smysl, proč se o nás tak moc zajímá, že mu na nás prostě záleží a chce s námi mít nějaký vztah. Pak by i dávalo smysl tvrdit, že je Bůh dobrý, i když v takovém velmi omezeném smyslu, protože to občas znamená, že ti kvůli sázce povraždí rodinu, jak připomněla Eithne s Jobem Ale má k tomu nějaký důvod, nějaký plán, který stojí za to (Viz Chatrč od Younga). Já tomu sice nevěřím, ale aspoň to dává smysl.

Naproti tomu Vesmír pokud vím žádného syna na Zem neposlal, aby se za nás obětoval, Vesmír si prostě tak existuje a plní nám přání na požádání (protože fyzikální zákony a tak). Chtěl jsem ukázat ten rozdíl mezi nimi, třeba tím, že Vesmír po tobě vlastně nic nechce, nemusíš chodit do kostela, řídit se desaterem a tak. Možná se musíš naladit na pozitivní vlnu, neškodit lidem, myslet pozitivně - pak ti fyzikální zákony zajistí úspěch. Ale není to to samé jako víra v křesťanského Boha.

A náhody pak ani neposlaly žádného syna na Zem, ani ti neplní přání, ty jsou prostě náhody bez nějakého vyššího smyslu.

Čili já bych tyhle termíny neztotožňoval, protože z nich pro člověka pokaždé vyplývá něco jiného

Uf, to jsem se rozepsal. Díky za tvůj komentář, který mi to umožnil, aspoň mám pocit, že moje názory někoho zajímají