Mysleme si hypotetickou situaci:

Včera byla Divadelní noc, které jsem se čistě teoreticky zúčastnil. Mimo zajímavé přednášky o místním divadle jsem se pak večer mj. zúčastnil i divadelního představení. V tom divadelním představení měla hlavní roli jedna herečka a dámy a pánové, byl to další Anděl na obzoru (to

Tohle je hrozně hezké :)                           

Má to všechno - romantiku, akci, napětí, humor, určitý přesah, dámský pěstní souboj (!!) a hraje do toho super hudba (teda aspoň ta první písnička se mi hrozně líbí - časem sem přidám její překlad, protože

V tom bojovém systému, kterému jsem se věnoval, než mi tady zrušili místní pobočku, existoval jeden princip, pravidlo, zásada.
Volně přeložena by zněla nějak takhle: "A co jako?"

V zásadě jde o to, že vás zajímají protivníkovy kopy/údery/cokoliv až v momentě, kdy mají šanci vás trefit. Většinou se používá v situaci, kdy má ten druhej chladnou zbraň a mává vám s nima před

Jenže oči přes ty brejle
Toho už dost viděly
Jedno vidí je to v hajzlu
Druhý je to v prdeli

Ještě že je tady máma
A s ní táta taky je
Oni držej pořád s náma
Celej svět zas tancuje

Poslední týdny jsou vážně zajímavé!

Myslím že už jsem tu jednou následující (poněkud morbidní) poučku zmiňoval, ale napíšu ji ještě jednou, protože je nesmírně důležitá:

Pokud máte někoho, po kom byste mohli něco dědit, nebo pokud by po vás někdo mohl dědit, zajděte za právníkem a sepiště závěť. Jedině tak budete mít jistotu, že až tu nebudete a budete si vesele hovět v hrobě, bude

Dnes nastal ten den, kterého jsem se děsil už od konce května...

Celou tu dobu jsem si to odmítal připouštět. Nechtěl jsem vůbec takovou možnost zvažovat... že by se to mohlo stát... ale všechny indicie tomu postupně nasvědčovaly.

A tak, když se to opravdu stalo, byl jsem patřičně zaskočený, protože jsem si to odmítal připustit tak důkladně, až jsem na to úplně zapomněl. Žil jsem

Kdeže, s těmi dětmi je fakt sranda. Teda aspoň když je vidíte jednou týdně v práci a nejsou vaše, to dá rozum :D

Je teda pravda, že se dětem snažím vyhýbat, protože z nich mám vždycky strach, resp. se bojím, že je nějak rozbiju nebo tak něco. Že vždycky začnou řvát a bude to na mě. Moje asi jediná zkušenost s dítětem byla, když jsem hlídal sestřenku v kočárku, jenže ta pořád spala a neřvala,

Bez komentáře.

Loni touto dobou jsem sem přidával článek na téma "Zlomený meč - řemeslník". Letos máme repete. Jde o víceméně to samé jako loni, jen s tím rozdílem, že zatímco loni se dělaly docela důležité věci (podkroví atd.), letos se podle mě dělají naprostý zbytečnosti.

Zkrátka a dobře bouráme jednu zídku a kousek neprakticky