Dnes je ten den

Dnes nastal ten den, kterého jsem se děsil už od konce května...

Celou tu dobu jsem si to odmítal připouštět. Nechtěl jsem vůbec takovou možnost zvažovat... že by se to mohlo stát... ale všechny indicie tomu postupně nasvědčovaly.

A tak, když se to opravdu stalo, byl jsem patřičně zaskočený, protože jsem si to odmítal připustit tak důkladně, až jsem na to úplně zapomněl. Žil jsem si jako v bavlnce a všechny temné myšlenky vytěsnil...

A o to je ten návrat do reality těžší.

Myslím že už všichni tušíte, o čem tu mluvím.

To nejhorší, co se s ohledem na můj volný čas mohlo stát... a postihlo to i další lidi.

Oni totiž...

Oni...

Totiž...

ZAVŘELI MI MOJI ŠKOLU JEDNOHO BOJOVÉHO UMĚNÍ, KAM JSEM CHODIL OD ROKU 2007! Protože se trenér přestěhoval ještě dál než bydlel a protože tam chodilo málo lidííííí! Muhůůůůůůůůůůů!

Co jen budu dělat? Co si počnu?

Mám několik možností:

1) Vykašlat se na to úplně
2) Začít dělat něco jiného
3) Trénovat doma a občas jezdit do okolních měst, kde výuka stále probíhá (a kde návštěvnost jen a jen kvete)

Asi se rozhodnu pro třetí možnost, protože učit se něco úplně nového a od píky se mi už nechce a že bych nedělal nic se mi vysloveně příčí. Možná si občas zajdu na MMA, i když mám strach, že mě tam rozbijou. Ale aspoň se trochu otrkám, žejo. Koneckonců, občas dostat přes držku neuškodí. To si ještě rozmyslím.

Tak teď vidíte, jak hrozně moc trpím :( Jsem holt chudák krutě zkoušený životem, proč to neříct narovinu...

(:D)