Myslím že už jsem tu jednou následující (poněkud morbidní) poučku zmiňoval, ale napíšu ji ještě jednou, protože je nesmírně důležitá:
Pokud máte někoho, po kom byste mohli něco dědit, nebo pokud by po vás někdo mohl dědit, zajděte za právníkem a sepiště závěť. Jedině tak budete mít jistotu, že až tu nebudete a budete si vesele hovět v hrobě, bude všechna vaše pozůstalost rozdělena tak, jak si to budete přát.
Ušetříte tím pozůstalým spoustu obtíží, fakt.
Za dva roky tři dědictví, to je docela slušný. Poslední, nejnovější, bylo po pradědečkovi, který umřel v roce 77, ale teď nějak zjistili nějaké nové pozemky, nebo co.
Zkrátka OPĚT srandy kopec!
Taky jsem KONEČNĚ rozřešil dilema, jestli mám macechu litovat, nebo nenávidět. Vyšlo to najevo docela originálně, když jsem jí volal, jak to vypadá s jejím plněním závazků, na kterých jsme se neoficiálně (proč neoficiálně tu vysvětlovat nebudu, ale věřte, že to jinak nešlo) dohodli a dostal jsem takovýho zjebáka, že mě to fakt poněkud vykolejilo :D I když jsem to tak nějak čekal, koneckonců tu byly jisté náznaky, které... ále, to je teď už vlastně fuk.
Ale aspoň se dostavil takový pocit úlevy, s tím, že jsem sice byl ojebán (no, ta částa není ZAS tak vysoká, abych kvůli ní skákal z mostu, ale bodla by :D), ale na druhou stranu už je to aspoň všechno jasné. Jako když strhnete náplast, bolí to, ale pak se dostaví úleva. Pravda, bylo to asi poprvé, co jsem kdy zažil něco psychosomatického, tj. bylo mi celý den tak blbě a slabo, že jsem ani nemohl jíst. Ale to trvalo fakt jen den a kromě toho směna v práci mezi super lidma mě zas postavila na nohy. Hlavní je se z toho neposrat.
Docela by mě zajímalo, jestli se jednou (doufám že za co nejdelší dobu) někde setkám s tátou, tak co mi asi na tohle všechno řekne. Nebo co by mi řekl TEĎ. Byl by nasraný? Omlouval by se? Byl by chápavý?
Nevím, ale mám pocit, že bych byl poprvé ve svém životě schopen ho regulérně poslat do prdele - podle toho, co by mi řekl (ačkoliv to byl můj táta a jsem mu samozřejmě za spoustu věcí nesmírně vděčný).
Za co mu ale vděčný nejsem jsou některé jeho docela hloupé chyby, kterých se dopustil, hlavně tedy asi že umřel a že se jeho vkus na ženy po rozvodu citelně zhoršil. Ale co by muž neudělal pro svou milovanou ženu, že (rozčiluje mě, že ta milovaná žena nebyla moje mamka, ale to se nedá nic dělat).
Teď teprve vidím, jaký můžou mít ženy na muže vliv a upřímně, je to docela děsivé.
No ale jinak je všechno víceméně fajn, teď jsme přestěhovali bráchu sem domů, aby se zas za měsíc odstěhoval do vlastního. Jeho teď-už-ex přítelkyně se po několika letech vztahu podívala do své věštecké koule a seznala, že se brácha v její budoucnosti nevyskytuje. Takže konec víceméně ze dne na den, jako blesk z čistého nebe. Což není nic příjemného když se to stává mně po několika měsících vztahu, takže si umím představit, jak to bráchu muselo po několikaletém vztahu vykolejit.
A taky byste nevěřili, kolik věcí se vejde do jednoho bytu. Já to vím. Včera jsme to s bráchou zjišťovali. Bydleli v šestém patře. Bez výtahu. Měli jsme si asi najmout stěhováky...
Ale nakonec jsme to zvládli, takže se už teď nemůžu dočkat, až ho budeme stěhovat zase jinam - ale tam je prý už aspoň výtah, takže to snad bude dobré.
A co se týče předchozího článku, jdu se poohlédnout po manželské poradně. Huh.
Život je plný překvapení.
Docela se těším za týden do školy, abych už krucinálfagothimlhergothalelulakrávajemůjbratr nemusel řešit tyhle hnusy fialový. Navíc jsem se dneska ošklivě rejpnul do prstu :( Proto prosím omluvte případné překlepy.