Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Dědictví aneb Kurvahošijděteužněkam
Komentáře k článku: Dědictví aneb Kurvahošijděteužněkam
anie-ena: O dědictví mi nemluv. Eště teď je to jedna z věcí, za kterou budu na mámu dycky naštvaná, protože kdyby si toho zmetka nevzala, všechno by bylo dobrý - nepřišli bychom o naše věci, nemuseli bychom měnit zámky, nikdo by nám nevyhrožoval a nemusela bych se bát, kdy se ten hovád objeví ožralej u nás doma, aby si vyřizoval neexistující účty. Ale jak jsem řekla, když se mě ptal táta, jestli to budem tahat k soudu: nechci to individdum už v životě vidět. Ať se těma krámama třeba udáví. Vidim to tak, že v tvym případě bude taky nejlepší zaujmout takový stanovisko. A škola? Jo! Dlouho sem se tam tak netěšila jako teď 
zlomenymec: No, TAK daleko to u nás díkybohům nedošlo (koneckonců bydlíme od sebe asi 150km), ale je fakt, že kdyby si tu k*ndu táta několik měsíců před smrtí nevzal, žilo by se nám teď docela lehčeji. Co se dá dělat 
Uvidíme co na školu budeme říkat v lednu 
cukrenka®svetu.cz: Hůůůstý. Mečounek je sprostej (To chytá ode mě!). Ale nutno dodat, že se Ti vůbec nedivím...:-X
anie-ena: Právě... u nás to nebyly ani dva měsíce... a takovejch starostí kvůli tomu. A však ono je jedině dobře, že bydlí aspoň v tý Praze, kde ho naštěstí nepotkam. Horší je, když první, co vidim na městskejch slavnostech v Písku je jeho holá hlava v davu. to bych vraždila.
Já teď kvůli škole naprosto oficiálně končim v práci, takže by to mělo stát za to
lentilka®sdeluje.cz: Moje prababička říkala, že čert nikdy nesere na malou hromadu...
Tak snad už nemá co. 
sargo: Co se týče předchozího článku... proč by ses TY měl jít poohlédnout po manželské poradně? Drž se, ševče, svého kopyta! 
Jestli tě to utěší, už jsem přišla mezi příbuzenstvem o byt a půl, protože všichni radostně předpokládali, že se nenaštvu. 
zlomenymec: Protože TI DVA se k tomu nedokopají a mě už fakt nebaví poslouchat stále dokola ty samé "hádky"
davidhavel: *nemající vhodný výraz* s kterým žila moje mamka ji pár dní před tím, než z ničeho nic umřela, požádal o ruku. Nestihlo se to, jedině dobře. Nebrali by se z lásky, ale kvůli "vyřešení majetkových poměrů ohledně jeho bytu" - ten srab se totiž bál říct vlastnímu synovi, že když by náhodou umřel, tak chce, aby byt připadl mámě. Ze svatby nic nebylo, ale i tak nás zvládl okrást (on měl byt, mamča zařízení) a na mě dal ještě nesmyslné trestní oznámení, které prošlo díky jeho známým na PČR (bez mé účasti, jak jinak)... Takže koukám všude stejný. "Po přízni řízni"
hospodynka: Také bych přispěla historkou v podobném duchu, ale byl by to hooodně dlouhý komentář a nechci se po těch letech znovu rozčilovat....nejvtipnější moment byl, když za mnou přišla teta, že nechce, abych svoji maminku pohřbila do hrobu vedle tatínka. Není nad milující se příbuzenstvo.
davidhavel: I v tomto směru máme v rodině obdobný problém a to navzdory jasně definovanému máminu přání... 
marinka: Ještě, že mám jen jednu ségru a táta nechytil druhou mízu, tzedy né v obdobě pořízení si nové ženy, a že žádný závratný sumy, předpokládám, a taky doufám , ještě dlouho, dědit nebudem.
Jo, seš v situaci na prd, ale zas máš jasno.
Za šest let se do bytu opravdu dá nacpat neskutečně moc věcí. Já se prvně stěhovala po roce a i tak to byl děs a muselo se párkrát otočit auto, přesto, že jsem se stěhovala v podstatě za roh.
Co chceš dělat v manželské poradně? ...I když, co takhle třeba se tam optat na práci?