"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

anie-ena: O dědictví mi nemluv. Eště teď je to jedna z věcí, za kterou budu na mámu dycky naštvaná, protože kdyby si toho zmetka nevzala, všechno by bylo dobrý - nepřišli bychom o naše věci, nemuseli bychom měnit zámky, nikdo by nám nevyhrožoval a nemusela bych se bát, kdy se ten hovád objeví ožralej u nás doma, aby si vyřizoval neexistující účty. Ale jak jsem řekla, když se mě ptal táta, jestli to budem tahat k soudu: nechci to individdum už v životě vidět. Ať se těma krámama třeba udáví. Vidim to tak, že v tvym případě bude taky nejlepší zaujmout takový stanovisko. A škola? Jo! Dlouho sem se tam tak netěšila jako teď