Jestli jsem si na době rouškové něco pochvaloval, tak to bylo to, že jsem v podstatě přestal být nemocný :D

Dáme si malý kvíz:
Máte po ruce svůj rodný list?
Máte řidičák?
Máte pas?

Mám v práci kolegyni, která je, řekněme, rychlejší. Zbrklejší. Nejdřív jedná, pak myslí. Energická. A ukecaná. Jakože hodně ukecaná, takovým tím trochu otravným způsobem, kdy druhého člověka přerušuje svými myšlenkami a zážitky, popřípadě dotazy, které dotyčného vykolejí z jeho původní myšlenky.

Abyste si nemysleli, že jsem tady na to zapomněl, tak nezapomněl. Jen bohůmžel musím svou ctěnou pozornost (:D) věnovat i jiným věcem než svému blogísQu. Je to zvláštní, ještě před 4 lety bych dal nevímco za to, abych se mohl vykašlat na blog a věnovat se své přítelkyni. No a teď se mi to splnilo :D

Samozřejmě spolu s tím dobrým přichází

Pamatujete si předchozí článek na téma mých zubů moudrosti? A zajímá vás, jak to bylo dál? Tak čtěte... (kromě tebe, Lentilko :D)

František Křižák byl pavouk. Ano, používám minulý čas :(

Máte rádi, když vás někdo chválí? No, kdo by neměl, žejo. Ale teď se zkuste zamyslet - kdy naposledy jste někoho pochválili vy?

Spousta věcí se bere jako samozřejmost, ale když potom začnou chybět, je to znát. Třeba i taková občyčejná zdvořilost. Například v autobuse jsem zvyklý vždycky říct "Dobrý den, jednou NÁZEV MĚSTA, prosím... děkuju."

Samozřejmě by se to dalo říct

Víte, co to jsou rudimenty? To jsou takové součásti lidského těla, které byly kdysi velmi užitečné, jenže postupem času a evoluce postupně zakrněly, protože je lidé nevyužívali. Jedná se např. o červovitý výběžek slepého střeva, ušní svaly nebo zuby moudrosti.

Co se slepého střeva týče, tak to mi vzali někdy ve třeťáku na střední a probíhalo to takovým stylem, že jsem se v noci svíjel bolestí,

Tohle je tak trochu depresivní období, což? Nebo se to zná jenom mně?