Na mé cestě za lepšími zítřky, kdy mě budou čekat jen samá pozitiva a sociální jistoty, jsem učinil jedno důležité rozhodnutí. Omezil jsem cvičení vlastním tělem a začal chodit do posilovny a začal víc jíst!
To vlastně není moc velká novinka, jenomže teď jsem začal chodit fakt pravidelně a od pondělka rovnou 4x týdně. To by mi mělo konečně pomoct k nějakým výsledkům.

Chodím tam

Tak už je to devět měsíců  a ještě pořád není uzavřené dědické řízení. A já jsem nasranej na všechny a na všechno. *

Můj vztah k manuálním pracím (pracem?) byl vždycky, řekněme, velmi volný. Když jsem byl malý, rodiče mně a bratrovi koupili dětskou soupravu nářadí, byly v tom různý "ruční vrtačky", kladívka, hřebíky atd. Co si pamatuju, tak jsem si s tím docela vyhrál, ale tím to haslo.
Pracovní činnosti na základní škole jsem upřímně nenáviděl a to nejen kvůli tomu, že jsme na ten předmět měli

Poslední článek od Sargo  mi připomněl jednu historku z mého dětství, o kterou bych se s vámi rád podělil :D Možná jsem ji už někde psal jako komentář, ale hodím to sem jako článek, aby se tím příběhem mohli pobavit všichni čtenáři mého blogísQu :D 

To bylo tak, bylo mi 6 (nebo 5 nebo kolik) a měl jsem jít na takovou

HAHAHAHAHAAHAHAAAAAAAA! DAL JSEM TO! DAL JSEM TO!

IN YO FACE, HISTORY, IN YO FUKKEN FACE!!!!

Ne, nechci to tu zabalit, ne, nejsem zdrcený ze školy a školních povinností (tedy, ne moc, nějak si to poslední dobou nepřipouštím a od té doby se mi žije mnohem snesitelněji :D), ne nezbláznil jsem se z ženCkých, nic takového.

Závěti jsou dobrá věc. Věřte mi to, mluví ze mě zkušenost.

Brno je největší maloměsto (zatímco Praha je nejmenší velkoměsto) a jelikož protože a poněvadž tam znám jedno děfče, které potřebuje spolubydlící, tak se ptám:

Nevíte o někom, kdo by sháněl BYDLENÍ V CENTRU BRNA?

Nabízím jedno

Nebo Vánoce! :D