Když jsem byl malý Mečounek

Poslední článek od Sargo  mi připomněl jednu historku z mého dětství, o kterou bych se s vámi rád podělil :D Možná jsem ji už někde psal jako komentář, ale hodím to sem jako článek, aby se tím příběhem mohli pobavit všichni čtenáři mého blogísQu :D 

To bylo tak, bylo mi 6 (nebo 5 nebo kolik) a měl jsem jít na takovou tu psychologickou supervizi, jestli jsem jako způsobilý nastoupit na základní školu. 
Byl jsem na svůj věk geniální dítě (tedy alespoň podle mých rodičů), takže v té supervizi samotné problém nebyl- problém byl v tom, že mi moje maminka několik měsíců (!!!) před supervizí řekla, že když tam zazpívám sprostou verzi písničky "Stála u vody" (Stála u vody, trhala jahody, a já ji kopnul do pr.ele, spadla do vody! A já ji tak rááád mááám!), tak dostanu jedničku! Skutečně nevím, co ji to tehdy napadlo, prý nevěděla, že si to budu takovou dobu do té supervize pamatovat :D

Inu, já (byl jsem tehdy taková duše důvěřivá, navíc co řekla maminka, to byl zákon) si to pamatoval, vážení :D A když tedy přišel den D, byl jsem napjatý a očekával jsem svou první jedničku v životě! Protože jedničky  = důkaz inteligence = dobré zaměstnání (podle plánů mých rodičů jsem měl být minimálně právník) = ZISK!
Takže jsem tam teda seděl s tou paní, ta se mě tak různě vyptávala jestli umím počítat, jestli znám nějaká písmenka, pamatuju si, že jsem tam měl namalovat obrázek a pak říct co jsem namaloval a proč (nakreslil jsem myslím něco jakože jsem s maminkou na nákupech, nebo tak něco)... a pak, pak se mě zeptala, jestli umím nějakou písničku! 

CHA! Moje chvíle přišla, příslib světlých zítřků naplněných právničinou, snadných prachů, pozitiv a sociálních jistot naplnil celou mou mysl... a já spustil jak nejlépe jsem uměl. 
Mečouňátko (nadšeně): Umím! A stála u vody, trhala jahody, a já ji kopnul do pr.ele, spadla do vody, a já ji tak rááád mááám!
Učitelka: Dost! Dost! Jinou neumíš?
Mečouňátko (vyvedené z míry): No, umím...

Tak jsem zazpíval něco jiného (už nevím co, asi Kočka leze dírou, nebo nějakou takovou méně říznou písničku...). A když bylo po všem a já s maminkou nastupoval do auta, ublíženě jsem jí řekl, že jsem žádnou jedničku nedostal!
Mamka: A proč bys měl dostávat jedničku?
Mečouňátko: No vždyť jsi říkala, že když tam zazpívám TU písničku, tak dostanu jedničku!

V očích mé maminky (hned potom, co si vybavila, jakou písničku mám na mysli) se tehdy zračila směs pobavení a čirého zděšení...

Ale na tu školu mě v pohodě vzali, asi si řekli, že dítě v tomhle věku za repertoár svých písniček nezodpovídá.
Právník nakonec sice nejsem, ale tehdy jsem za ten výkon (a ten trapas) dostal od rodičů LEGO, takže jsem z toho nakonec vyšel jako vítěz :D