Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Proč není užívání si smyslem života (dle Mečouna)
Komentáře k článku: Proč není užívání si smyslem života (dle Mečouna)
marinka:
Tak tohle Ti Mečoune ještě rozeberu až budu mít čas přečíst si to celý.
Ale jako jedno mě pobavilo. Víš kdejakej nemakačenko a občan nemakací a jinak se bouřící společnosti může být taky příkladem . Odstrašujícím(a i ten má svůj smysl)-navíc pro jemu rovné může být i vzorem.
Jo, je to blbý, ale prostě je to tak.
Akorát s těma hrdinama nad tim musim ještě popřemejšlet, tam se mi něco nějak nezdá......*mávající smajlík*-tak za tři dny
.
ladyalisell: Tvůj článek mě přiměl zamyslet se nad smyslem mého života... přiznám se, nic jsem nevymyslela - nemyslím to tak, že bych neměla žádný stanovený cíl (ten mám, myslím, že bez něj to občas prostě nejde), ale spíš mi jde o to, že bychom se třeba ani neměli snažit na to naše "poslání" přijít. A třeba ani žádné poslání nemáme... co my víme???
Víš, pravda, nevěřím v Boha, ale myslím, že když už tu jednou jsme, tak možná jen tak - třeba se "někdo" (kdo?) nudil a řekl si, tak teď vytvořím nějaké organismy, které budou schopny samostatně přemýšlet. Uvidíme, co z toho bude dál... (btw, pokud to tak je - a já jsem přesvědčená, že není - tak se ten kdosi musí teď dost tahat za vlasy, když vidí, jak si tu planetu ničíme...)
Ale nakonec... myslím, že existují určité věci, které bychom se neměli snažit zjistit, měly by pro nás zůstat utajené... taková malá Pandořina skřínka tajemství, a tam ten smysl života svým způsovem určitě patří...
zlomenymec: "Ale nakonec... myslím, že existují určité věci, které bychom se neměli snažit zjistit, měly by pro nás zůstat utajené... taková malá Pandořina skřínka tajemství, a tam ten smysl života svým způsovem určitě patří..." S tím naprosto souhlasím, děsím se dne, kdy někdo vymyslí naprostý lék proti stárnutí 
imperatrice: Když to je těžký... Každej máme jinej život, jinej osud, jiný úkoly a od toho se asi odvíjí i ten smysl. A ten smysl není jen jedna věc, ale celej soubor. A taky je v každým věku ten smysl trochu jinej. Třeba mně jde teď o svobodu. Osvobodit se od strachů, nadbytečných vnitřních limitů, nelpět tolik na věcech, sebrat odvahu, trochu se rozlítnout. Nevím, jak na to, ale já na to přijdu. Je to aktuální úkol mých dní, týdnů a asi i let. BTW tím, že to sem takhle otevřeně píšu, právě aktivně bojuju proti těm limitům.
Ale to užívání, slovo, který nemáš rád, já vím.. Ale to užívání já k životu prostě potřebuju a bez něj bych v životě smysl neviděla. Je to pro mě zcela nepostradatelnej díl z toho souboru smyslů života. Každej den na to potřebuju spoustu hodin a když vím, že mi bude něco z těch hodin ukrojeno, šijou se mnou všichni čerti! Vím, že píšeš, že si taky dopřáváš, ale chápu to dobře, že v tom nevidíš smysl života? Já jo! Jeden VELKEJ díl z toho souboru. Ale jde o to, že JÁ. Já, v mým životě, kde můj soubor vypadá jinak než tvůj.
zlomenymec: No já přemýšlel právě spíš nad tím celistvým lidským údělem- proč tu jsme? Jako celé lidstvo, nejen individuálně. Něco jinýho je žít kvalitní život (bez limitů, beze strachu atd.) a něco jiného je najít smysl lidství jako takového...
imperatrice: Nevim, jestli je tu vůbec nějakej význam. Ten tomu dáváme akorát my lidi. Jinak jsme totiž jen nepatrná tečka ve vesmíru a záleží tak maximálně na rozmnožování, nebo spíš ani na tom ne.
Jsme tu, protože jednoho dne se na světě objevila voda, atom, molekula... až se z toho nakonec vyvinul člověk. Možná si myslíš, že si z tebe utahuju, ale já to fakt tak vidim. 
slanka: TAKŽE! když si neužívám = žiju smysluplný život! Já to říkám furt jakej jsem charakter.
Vtip. 
zlomenymec: Slánko, bohužel, ani jako vtip ta tvá teze neobstála 
Je mi líto, snad příště.
slanka: *smajlík s kulometem, mířící na Zlomeného meče, postrádajícího MŮJ ÚŽASNÝ smysl pro humor*
monuminous: Nějak tu nemůžu znova nezmínit Viktora Frankla, rakouského psychologa, který prošel hrůzami Osvětimi - zaujalo mě, jak ve své knížce "A přesto říci životu ano" tuhle základní lidskou otázku po smyslu bytí obrací: neměli bychom podle něj čekat, že nám dá život na tuto otázku odpověď, ale naopak ji svým životem stále zodpovídat, každý po svém; a rozumí se, že tak vážná otázka vyžaduje plné nasazení všech našich sil. To "užívání si" pak bude jakési odlehčení, abychom únavou nepadli.
walian: "The meaning of life is to give life a meaning."
Ten citát se mi hrozně líbil kdysi, zní hrozně pěkně, ale houby znamená 
Podle mě je všechno tady to filozofické rozebírání smyslu zivota poněkud zbytečné. Nejsme tady z nějaké vyšší moci, nejsme tady, abychom dosáhli spasení, nebo bůhví čeho. Jsme úplně stejní jako kterýkoliv jiný savec na světě, a pokud by se dalo mluvit o smyslu zivota, tak je to akorát rozmnození - zachování rodu, a šmitec. Ve skutečnosti mě dost prekvapuje, jak to lidi stále reší, mi to pripadá az príliš jasné.
marinka: Jo a tohle vysvětluje, co se mi nezdálo na těch hrdinech. Zabíjí aby byl zachován život(jinak by se to nejspíš všechno vyvraždilo). Takže proti "boží" vůli za vůli "boží"(nebo nějakou tu vyšší moc, poslání či co to je?).
marinka: ...a k tomu si užij i něco okolo, když už tady jednou(dvakrát, třikrát,...)seš.Co? To už jeTvoje volba.
Jestli ono smyslem života nebude život sám
.
hospodynka: V životě nejde vůbec, ale vůbec o nic. Jediné, co můžeš udělat - prožít ho tak, abys byl spokojený. Jen ty sám si určíš, v čem tu spokojenost (záměrně nepíšu uspokojení) najdeš.
zlomenymec: Tak mě napadá, že když najdu spokojenost v zabíjení druhých lidí, je to v pořádku? xD
A když teda v životě o nic nejde, proč jsme už všichni dávno nespáchali sebevraždu? O_o
lenka*: Tak jsem vyvinula snahu, abych napsala, že se mi tenhle článek líbí Hm asi to máme dnes složitější, ve středověku většinou lidem stačilo věřit v Boha a doufat, že když budou hodný a pracovitý tak pujdou do nebe konec šmitec.Z dnešního pohledu nic moc, ale oni měli pro co žít (ačkoliv proto byli využitelný jako stádovitý ovečky).Dneska když vidím svoje spolužáky a jejich smysl života v "super kalbách a pařbách, kde se skvěle vožrali", tak je mi jich akorát líto.A ony alibistickybláboloidní kecy typu Nikdo se mě neptal jestli si chci narodit... používaj chudáci, kteří tím chtěj zakrýt, že jejich život plyne od lahváče k lahváči.Vlastně když nad tim tak přemejšlim, tak zjevně nové náboženství je Pátkoismus-všichni se modlí, aby už byl pátek, ptže se jde chlastat.Tohle je prostě zakrnění stupně nejvyššího
A k tomu smyslu života-lidi ho hledaj už asi od doby, kdy došli k závěru, že život neni jen o jídle a sexu Jenže stejně po těch tisíci letech je pravděpodobně na otázku: Proč jsme na světě? odpověď: Nevím. Já ho vidim v pocitu být šťastný a spokojený se svým životem a ve snaze zdokonalovat, poznávat sám sebe a svět kolem sebe a taky neustále se učit, vzdělávat se (zdá se mi to, že spoustě lidí chybí takovej ten všeobecnej přehled?).Rozvíjení sama sebe a dosáhnutí spokojeného, vyrovnaného stavu(aniž bych tim omezovala druhé) to je můj smysl života.(Teď když to po sobě čtu, tak je to takovej dost zmatenej tok myšlenek, no ale tak sem se aspoň vypsala )