"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lenka*: Tak jsem vyvinula snahu, abych napsala, že se mi tenhle článek líbí Hm asi to máme dnes složitější, ve středověku většinou lidem stačilo věřit v Boha a doufat, že když budou hodný a pracovitý tak pujdou do nebe konec šmitec.Z dnešního pohledu nic moc, ale oni měli pro co žít (ačkoliv proto byli využitelný jako stádovitý ovečky).Dneska když vidím svoje spolužáky a jejich smysl života v "super kalbách a pařbách, kde se skvěle vožrali", tak je mi jich akorát líto.A ony alibistickybláboloidní kecy typu Nikdo se mě neptal jestli si chci narodit... používaj chudáci, kteří tím chtěj zakrýt, že jejich život plyne od lahváče k lahváči.Vlastně když nad tim tak přemejšlim, tak zjevně nové náboženství je Pátkoismus-všichni se modlí, aby už byl pátek, ptže se jde chlastat.Tohle je prostě zakrnění stupně nejvyššího

A k tomu smyslu života-lidi ho hledaj už asi od doby, kdy došli k závěru, že život neni jen o jídle a sexu Jenže stejně po těch tisíci letech je pravděpodobně na otázku: Proč jsme na světě? odpověď: Nevím. Já ho vidim v pocitu být šťastný a spokojený se svým životem a ve snaze zdokonalovat, poznávat sám sebe a svět kolem sebe a taky neustále se učit, vzdělávat se (zdá se mi to, že spoustě lidí chybí takovej ten všeobecnej přehled?).Rozvíjení sama sebe a dosáhnutí spokojeného, vyrovnaného stavu(aniž bych tim omezovala druhé) to je můj smysl života.(Teď když to po sobě čtu, tak je to takovej dost zmatenej tok myšlenek, no ale tak sem se aspoň vypsala )