Proč není užívání si smyslem života (dle Mečouna)

Nadpis by klidně mohl znít i "Proč je "Užívání si je smyslem života" špatně řečeno?" (a byl by i trochu výstižnější), ale takhle je to takové údernější! :D

Tak tedy, zrovna předevčírem jsem nad tím přemýšlel, protože když se někoho na tohle téma zeptám "Jaký si myslíš, že je ASI smysl lidského života?" dostane se mi většinou odpovědi typu "Prostě si to tady nějak užít" nebo tak nějak. (Život se má užívat)

A mě napadlo pár námitek a důvodů, proč to tak být nemůže o__O

Tak hned na začátku tedy vycházejme z předpokladu, že pro každého je ten smysl života stejný, páč za prvé se jinak nikam moc nedostanem ( to by bylo asi na jinou diskuzi) a za druhé to zní trochu přijatelně. Bereme tu v potaz lidi jako celek, takže stejně jako např. včelky mají za úkol opylovat kytky, tak lidi mají za úkol... cosi (když to řeknu takhle zjednodušeně)
Za druhé je nutno definovat, co že si tím užíváním vlastně představujeme. No, vypadá to, že užívání si je prostě život bez starostí, zkrátka don't worry, be happy, ať si chipsy padají kam chtěj. O nic nejde a proč se v životě stresovat a nervovat, když je jen jeden (asi) a navíc děsně krátkej, což? Tak si to prostě půjdem užít, jdem na disko, nebo do kina, nebo někam. Oujé!

Tak, a teď proč tohle nemůže být smysl života.
1) Když je něco smyslem života, pak to znamená, že to, jak se tomu člověk (ne)věnuje, jak moc se (ne)drží dotyčných zásad atd. pak ve výsledku dává takové "skóre"- pokud se člověk držel ideálu smyslu života, pak žil dobrý život. Jestli se ale tomuhle ideálu vzdaloval, pak žil špatný život. A pokud by pak existovala nějaká vyšší existence, na základě těchto údajů by pak mohla lidi posílat buď do "nebe" nebo do "pekla" nebo kamkoliv.

No, a už tady člověk může vidět ten první průser. Znamenalo by to totiž, že dejme tomu průměrný typický člověk, bez špetky vzdělání, snahy, dobré vůle, čehokoliv, by mohl prožít příkladný život jenom tím, že by si nepřipouštěl starosti, byl by v pohodě a... a tak. Prostě by si užil život a BANG!- byl by z toho život dobře prožitý.
A to mi tady trochu hapruje :D V tom prostě nejsou žádný "cojones". Kdejaký romský spoluobčan a nemakačenko a kdokoliv by pak mohl sloužil jako vzor příkladného chování. A tohle bych teda moc nežral.
Navíc si vemte hrdiny. Dejme tomu ty nebožáky, kteří šli dobrovolně (!) bojovat do druhý světový války (nebo do jakýkoliv jiný). Nebo si vemte kohokoliv jinýho, někoho, kdo obětoval svůj život kvůli někomu jinýmu atd. Tihle lidi by už z té definice žili špatný život- neužívali si, dali přednost něčemu jinému... (Život se má co? Užívat!)

2)... což je zároveň i ten druhý problém. Ono totiž to tak trochu epikurejské užívání si života předpokládá, že vám vlastně v životě o nic nejde.
Když nejde o život tak jde o houby, jak se říká. Tak se prostě nestresuj, hoď si nohy za hlavu a ono to nějak dopadne. Hlavně si užívej života, protože žiješ jenom jednou!
S tímhle můžu souhlasit jen do poloviny- určitě to má dobrý účinek jako terapeutický smysl- hlavně v dnešní době, kdy se na člověka klade x nároků. Proti tomu můžu jenom těžko něco namítat.
JENŽE, nesmí se to přehánět.
Páč život má smysl žít jenom tehdy, když v něm o něco jde. Jinak je to jenom nějaká hra. Hra je fajn věc (Přečtěte si Hru jako symbol světa nebo Oázu štěsí od E. Finka), ale život NENÍ hra. Hra je jen jedním z jeho fenoménů.
Krásně se mi to ukázalo právě předevčírem, kdy jsem šel cvičit a nějak se mi nechtělooo... tak jsem si řekl, že to nebudu hrotit a jenom si zabuším do Lucinky. A tak jsem i udělal, pustil jsem si k tomu pohodovou hudbu a jel jsem...

A bylo to o ničem. Bez chuti, bez zápachu. Nemastné neslané. Nuda, šeď... protože mi o nic nešlo. Jako ty holky o tělocviku, které se bojí, aby se NÁHODOU nezapotily :D

Ale pak jsem si řekl WTF... tohle je o ničem. Time to get real! A vzpomněl jsem si na RenátkuNewOldovou a článek, který nedávno přidala. Vzpomněl jsem si na situaci, kdy bych se musel postavit (dejme tomu) vyholenýmu thaiboxerovi... atd. atd. atd.
A RÁZEM už to bylo o něčem jiném. Už mi začalo o něco jít, měl jsem cíl, o něco jsem usiloval. Nejen se mít dobře a zabavit se a hlavně abych si nezlomil nehtík.
Pustil jsem si k tomu příhodnou hudbu:

A už to jelo. Už to bylo úplně o něčem jiném a zaboxoval jsem si jak už dloouho ne.

A řekl bych, že takhle to funguje i v životě. Bez obětí, bez potu, bez snahy, člověk prostě nedosáhne ničeho. Jenom s užíváním si a se zábavou to nejde. Samozřejmě, nejde to ani bez ní- nerad bych, aby si tu někdo myslel, že jsem nějakej workoholik, nebo tak :D Já vůbec :D Potěšení si dopřávám až moc.
Ale zkrátka bych z něho nedělal žádný morální imperativ. To určitě ne.
Do všeho, co člověk dělá, se musí vnést trochu snahy a vůle. A úsilí. Jakmile se na to vykašlete, ať už v práci, u zálib, v partnerských vztazích, kdekoliv... tak to prostě jde do kopru.

Když člověk v něčem neuspěje, třeba v nějakém sportu, není přece pravda, že "o nic nejde." Dotyčnému o něco šlo- jinak by netrénoval, nesnažil se atd. Ale nakonec neuspěl... jistě, nic se neděje, svět se nezboří atd. Bojoval jsi, bojoval jsi poctivě a prohrál jsi- prostě tu byl někdo lepší. Tak už to chodí a nemáš se za co stydět. Ale neříkat, že o nic nešlo... zní to jako slovíčkaření, ale podle mě je v tom celkem rozdíl. (A navíc tam je ten terapeutický smysl taky)

To bych asi viděl jako tu největší slabinu stoicismu a epikureismu (je to jen můj amatérský názor) a všelijakých těhle "UŽÍVEJ SI! ŽIVOT SE MÁ UŽÍVAT! NIKDO SE MĚ NEPTAL, JESTLI SE CHCI NARODIT, TAK MI TEĎ NEŘÍKEJTE, JAK MÁM ŽÍT" mouder.
Když vám v životě o nic nejde... je to ještě vlastně život?

Někdo by mohl říct- ale co kdyby člověk vynaložil ÚSILÍ (= o něco by mu šlo, staral by se) o to, aby byl v životě šťastný (užíval si?). Na to bych řekl: OK, ale ještě je tu ten bod číslo 1... :)

Může člověk vytrvalou snahou, pílí, prací atd. naplnit svůj smysl života? Tak, že se z něj stane "velký zvíře" a bude si moc pak (zalsouženě) chrochtat blahem do konce života?
Já bych řekl, že ne. Nechápejte mě špatně, úspěch, bohatství (zaslouženě vydobyté!!) atd. jsou určitě dobrý věci, o tom žádná. Člověk, kterej se snaží, má být odměněn, na tom není nic špatného, naopak.
Ale tohle podle mě NENÍ smysl života. Je to způsob, jak může být určitý typ lidí šťastný, jistě. Ale neříkal bych o tom, že je to smysl každého jednotlivého člověka...

A jestli teda chcete vědět, jaký teda podle mě smysl života JE (páč vyčítat ostatním chyby v jejich názorech je mnohem snazší než přijít s něčím vlastním, to je jasný... viz. Nietzsche xD), pak vám řeknu, že to se člověk asi právěže nemá dovědět (jakmile formuluješ obecně platný smysl života, život přestane mít smysl).
Možná je to tak, že nám opravdu smysl dala nějaká vyšší existence.
Nebo je to tak, že na to má člověk někdy přijít sám, vědeckým a empirickým poznáním.
A nebo je tu ta třetí, nejděsivější možnost, že tu žádný lidský smysl není. Naštěstí tahle možnost neplatí zcela určitě, protože když už někdo dává lidskému životu smysl, tak je to právě ten člověk :) Lidský život má smysl, i když je asi jenom kulturně daný.

Upřímně řečeno, těžko říct.
Ale tohleto jsem sepsal jenom kvůli tomu, jak mě vytáčí, jak jsou dnešní lidi HROZNĚ orientovaný na "primitivní" druhy štěstí (sex, kino, drogy...) a přitom o tom ani moc nepřemýšlí (tedy aspoň ti lidi v mém okolí :D). Žádný smysl se ani nesnažej najít a hlavní je, že je jim dobře. (Četli jste Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět od Huxleyho? Doporučuju...) A když už se jich na to člověk zeptá, pak z nich vyleze nějaká taková pitomost.

Proto mám tak rád víc empatický lidi, lidi, kteří myslí na druhé. Předtím, než se začnu zajímat o to, jaký má dotyčný vzdělání/majetek atd. se ptám na to, jaký je to vlastně charakter. Páč člověk je člověkem jen ve vztahu k okolním lidem a já prostě preferuju ty... "hodný" :) (slušný, nezkažený, čestný)
Protože svinstva je na světě už tak dost a (Podle mě!) je úkol lidí aspoň trochu pomoct tomu, aby byl svět trochu lepším místem. Páč jinak už by to tady fakt nemělo žádnou cenu... no, ale to si nechám na Indy :)

Tři dny tu nebudu, mám dovolenou xD
Tak zatím! *mávající smajlík*