"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

monuminous: Nějak tu nemůžu znova nezmínit Viktora Frankla, rakouského psychologa, který prošel hrůzami Osvětimi - zaujalo mě, jak ve své knížce "A přesto říci životu ano" tuhle základní lidskou otázku po smyslu bytí obrací: neměli bychom podle něj čekat, že nám dá život na tuto otázku odpověď, ale naopak ji svým životem stále zodpovídat, každý po svém; a rozumí se, že tak vážná otázka vyžaduje plné nasazení všech našich sil. To "užívání si" pak bude jakési odlehčení, abychom únavou nepadli.