Co se mého osobního života týče, nikdy jsem moc neměl strach ze (své) smrti. Přecejenom smrt je sice jedna z nejhorších věcí, která se vám může stát, ale na druhou stranu po ní už (aspoň podle mého soudu) nemusíte nic moc řešit a stává se tak spíš záležitostí pozůstalých. Jediná věc, která mě v této souvislosti

Tak jak to vypadá se svatbou, když v září došlo na žádost o ruku? Prvotní impuls, aby se věci daly do pohybu, jsem jako obvykle musel dát já, ale už to jakž takž jede :D

Tedy, můj prvotní impuls spočíval v tom, že jsem zaúkoloval jednu takovou naprosto nevkusnou... pro nedostatek termínů jí budeme říkat Osoba... která se sama nabídla,

Tak už možná konečně dojde na to, že začneme řešit tu svatbu :D Jako konkrétněji. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli byste vy, kdo s tím máte zkušenosti, nějak neporadili. Třeba jste plánovali svatbu sami, nebo jste třeba někomu pomáhali...

Jde mi o to čím začít, co je nejdůležitější, byť se to tváří jako maličkost, co je méně důležité, i když se to jeví hodně zásadně a tak.

Začnu

Jelikož mě spousta lidí (konkrétně jeden) neustále bombarduje dotazy, jak to celé proběhlo, rozhodl jsem se o celé záležitosti sepsat článek, abych měl už konečně pokoj :D

Jak možná víte z předchozích článků, na letošní dovolené jsem se rozhodl požádat přítelkyni o ruku.

Prstýnek byl docela problém, protože přítelkyně prstýnky nenosí (jakože vůbec), takže jsem neměl moc představu