Zlomený meč se překonává

Já nejsem nikterak ambiciózní člověk a když chci něco někomu dokazovat, tak většinou ne ostatním, ale sám sobě. Proto jsem podlehl té známé poučce, že by se člověk měl každý den snažit být o trochu lepší. Toto jsou mé tři cesty, jak k tomu dojít - protože jsou pro mě nepříjemné a moc velkou radost z nich nemám :D Teda mám z nich radost AŽ PO TOM, co je mám za sebou. Nepřináší mi moc potěšení, takhle to myslím. Ale co naplat, dělat je budu dál...

Začal jsem se otužovat. Po asi 10 letech (nepřeháním) marných pokusů. Vždycky to dopadlo tak, že jsem s otužováním na jaře začal, pár týdnů postupně vydržel snižovat teplotu až na "mírně vlažnou", načež jsem onemocněl, dva týdny jel klasicky horkou sprchu a mohl jsem zase začít od začátku. Na to už jsem se ale pokaždé vykašlal.

Tentokrát jsem ale chytře využil dovolené v Řecku, kde bylo samozřejmě vedro jako prase a já se každý den sprchoval tou jejich nejstudenější možnou vodou. Což na naše poměry nebyla zas tak chladná voda, ale stačilo to, abych se cítil hustodémonsky krutopřísně. A tak jsem si to udržel i doma s tím, že to konečně hecnu, ušetřím trochu za plyn a vůbec, budu ještě hustodémonsky krutpořísnější než v Řecku.

A vydrželo mi to! Už jsem byl i jednou nemocný a znovu jsem na to naběhl!

Samozřejmě to není vůbec jednoduché, protože já své vařící sprchy zbožňoval :( Vždycky jsem si pak na zapařeném zrcadle mohl malovat smajlíky, což už teď nemůžu.

Nějaké zásadní změny ve zdraví a energii jsem zatím nepozoroval, ale dejme tomu, že mě studená sprcha vždycky nakopne, to je pravda. A je taky možné, že jsem zdravější, že by třeba ta nemoc byla horší, kdybych se neotužoval.

Zlomený meč si dává svoji oblíbenou horkou vanu, ilustrační video (+ velký spoiler z konce Terminátora 2)

ČESNEK

Druhá věc: začal jsem jíst česnek. Syrový. Nevím jak vy, ale já nejsem schopný sníst česnek syrový a nepozvracet se přitom, tak ho musím zapíjet mlékem. To jednak zneutralizuje potřebu žaludku vyzvrátit se z podoby a jednak pomáhá s nepříjemným odérem z pusy. Navíc to dělám vždy před spaním, takže si pak následně vyčistím zuby jakože opravdu důkladně. Slibuju si od toho lepší imunitu, tak jsem zvědavý, jestli to pomůže.

A třetí a nejzásadnější změna.

.. jak jsem tuhle psal, že začnu chodit na MMA, tak se toho pořád držím. Vydržel jsem to, byť tedy chodím jen jednou týdně, což není moc. Ale nedá se nic dělat, protože ty tréninky jsou docela pozdě, já tam cestuju cca 45 minut a domů se vrátím plný adrenalinu, takže pak ještě dlouho nemůžu usnout. Tím pádem jsem druhý den v práci trochu mrtvej.

Moje motivace spočívá v tom se pokud možno co nejvíc "otrkat", zvyknout si na rány a kopy (byť jsou v rukavicích/chráničích, ale i tak to není nic příjemného) a naučit se něco nového. Cca 5 let jsem před devíti (Devíti! Probohy!) lety dělal sebeobranu a zjistil jsem, že jsem po té době samozřejmě značně zareznul. Tohle byl způsob, jak si ty znalosti zase trochu oprášit, byť sebeobrana a MMA se od sebe docela liší.

Struktura tréninku je klasická, asi tři roky jsem pracoval ve funkční tělocvičně, takže jsem na tréninky thajského boxu apod. koukal docela často. Na začátku je rozcvička, která kombinuje stínový box, cviky na fyzičku a nácviky různých MMA technik. Už ta mi dává docela zabrat, byť to není tak strašné, jak jsem se bál.
Druhá část jsou většinou nácviky ve dvojicích, je to klasická část, kdy se jedou určité techniky a ve dvojicích se lidi střídají.
No a samozřejmě na konci nesmí chybět sparring, řízení cvičný boj.

Z toho mám pořád velký vítr. Potíž je v tom, že já se svou tělesnou konstitucí (malej a lehkej) tam nemám moc lidí v mé váhové a výškové kategorii. Čili jsou tam buď lidi, kteří jsou o 20kg těžší a o hlavu vyšší, nebo lidi, kteří to dělají o 3 roky dél než já, nebo obojí.

Tím pádem jsou tyhle závěrečné části tréninku vždycky hrozně zajímavé, protože i když většina lidí dokáže vzít v potaz mou výšku a váhu, přesto se najdou tací, kteří z nějakého důvodu jedou naplno. Mě to přijde trochu úsměvné, když si představím, že bych takhle naplno šel do někoho, kdo je o hlavu menší a lehčí... Ale jak říkám, většina lidí na lehký a technický sparing přistoupí. Já ty pohyby a údery ještě nemám moc zažité, takže mi přijde mnohem rozumnější, když to jedeme lehčeji a pomaleji, ale zato techničtěji. Jak jinak se to naučit? Nejdřív se člověk musí naučit stát, pak chodit, pak běha a až pak skákat.

Na druhou stranu, jak jsem říkal, chodím tam proto, abych se otrkal - a většina lidí na ulici je větší a silnější než já. Takže i ten tvrdý sparring má v tomhle ohledu smysl.

Většinou spárujeme 4 - 5 kol po 3 minutách a řeknu vám, je to docela vostrý. Já měl hlavně na začátku chránič na zuby, který chránil obě řady zubů. Člověk se do něj musel zakousnout a držel ho v puse, čili mohl dýchat jen nosem a po druhém kole jsem byl naprosto vyčerpaný, nemohl jsem to udýchat. 

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se dělají chrániče jen na horní řadu zubů, které sice ty spodní chrání méně, ale zato se v nich dá dýchat pusou! A dokonce i mluvit! Probohy, jak já jsem za něj teď rád... ne že bych ty 4 - 5 kol udýchal úplně v pohodě, ale je to mnohem mnohem mnohem lepší. Už se nehroutím po druhém kole, ale až po čtvrtém.

Trenér je docela v pohodě, není to žádný vypatlaný magor, což je v téhle branži velké plus. Jenom mě štve, že zase tak moc neopravuje. Jak jsem byl zvyklý chodit na tu sebeobranu, tak tam trenér vyloženě rotoval mezi dvojicemi a pořád nás opravoval. Což bylo na jednu stranu stresující, ale na druhou se člověk aspoň víc zlepšoval.

Tady by se to docela hodilo, protože jak jsem v MMA nový, některé věci mi prostě nedocházejí a dělám je špatně... a dozvím se to až se ke mně trenér dostane, což není zas tak často.
Na druhou stranu jsem byl i na několika trénincích v jiné tělocvičně, kde trenér věděl, že jsem úplně nový a nevšímal si mě vůbec. Byl jsem tam celkem třikrát, pak mě to přestalo bavit, protože jsem si připadal vyloženě jako retard. Takový pocit tady aspoň prozatím nemám.

I tak bych ale ocenil, kdybychom ty techniky jeli víc. Sparingy jsou fajn, ale za předpokladu, že víte, co děláte a že máte něco, co pak v tom sparingu můžete uplatnit. A to já moc nemám. Tím pádem se samozřejmě nezlepšuju tak moc, jak bych chtěl (chodit 1x týdně je málo, ale víc prostě časově nezvládnu). Tak to musím dohánět jak se dá a trochu procvičovat doma, nebo koukat na YT na videa...

Co se lidí týče, jak jsem psal, někteří vůbec nediskriminují podle výšky a váhy a jedou naplno i se mnou. I přesto jsou ale pořád "v normě", nejsou to vymaštění holohlaví blbci, které v takových sportech občas vídáte. Takže i když jedou zbytečně tvrdě, mám je rád.

Pak je tam ovšem jeden mladý kluk (chodí tak na střední školu, řekl bych), který je stejně jako já hodně nový. A se kterým mám trochu problém, vlastně nejen já. On totiž jaksi nedokáže ty sparingy dávat nějak "technicky" a "s rozmyslem". On se prostě na soupeře vyloženě vrhá na 100%, což je na jednu stranu hrozně vtipné, na druhou je trochu nebezpečný sám i soupeři. Trenér se ho snaží korigovat, avšak marně. Nejlepší ale je, že to samozřejmě nemůže udýchat, takže pak v půlce prvního kola stojí s rukama v bok a vydýchává s tím, že už nemůže :D Tím pádem s ním nechci dávat první kolo - v těch dalších už je o poznání méně nebezpečný, tam už mi tolik nevadí.

No, takže takové to člověk má, když chce sám sebe zlepšovat :D