Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Mečoun na rozcestí
Komentáře k článku: Mečoun na rozcestí
eithne: V duchu jsem s tebou: taky jsem nastydlá a taky si za to můžu sama 
Každopádně mně se v Nestlé docela líbilo 
Byla jsem tam na dva měsíce na brigádě na HR a ta kultura tam není zas tak špatná. (Teda bylo to před deseti lety, ehm.) Já nesouhlasím s tím, že lépe placená práce automaticky znamená, že budeš otročit pro idioty. Na tvém místě bych rozhodila sítě, rozeslala životopisy, a protože tě to netlačí urgentně, prostě se porozhlížela kolem a byla neskromná s platovými požadavky. Třeba se něco vynoří, a navíc se ti bude snáz spát, protože budeš něco dělat pro zlepšení situace. Na mě tohle funguje
zlomenymec: Co jsi vyváděla ty, že jsi nastydla? 
Já o Nestlé slyšel na internetech nepěkné historky, jakože způsobilo nedostatek vody v afrických vesnicích a pálí deštné pralesy atd. Takže k zaměstnancům se asi chová hezky, ale je to takový provařený příklad bezcharakterní korporace typu "po nás potopa". Ale nějak podrobněji jsem ta nařčení nezkoumal, tak nevím, jak moc to je nebo není pravda.
Automaticky to neznamená, byla to trochu nadsázka... ale na druhou stranu to riziko tam prostě je a když tak poslouchám lidi kolem sebe, mám pocit, že statisticky je prostě procento idiotů v takových kolektivech vyšší 
Třeba některá pracovní prostředí jsou tak nastavená, že to chování vyloženě podporují. Ale nemůžu to samozřejmě paušalizovat, já jen, že to riziko tam prostě je
Ano, už v pátek jsem na dvě nabídky odpověděl, tak uvidím. Zítra máme zrovna poradní den, tak to nadhodím i šéfům, že by se hodil nějaký chechták navíc. Ale myslím, že u nich moc nepochodím
tetka: Čistě pragmaticky: Při posuzování banky, jestli Ti dá hypotéku, se hodí mít spíš práci, kde už máš smlouvu na neurčito. To znamená: měnit teď práci by bylo velmi, velmi nerozumné. Vezměte si hypotéku na nějaký byt poblíž Prahy a až teprve potom řeš změnu práce a dítě. Takovou pohodičku mít už asi nikde nebudeš, to bys musel mít fakt velké štěstí. Ale taky to neznamená, že budeš mít automaticky práci v korporátu, kterou budeš nenávidět.
Ač jsem minimalistka a ten Tvůj dobrý pocit z šetření naprosto chápu, tak řešení v tomhle případě není šetřit ještě víc, ale navýšit příjmy. Tzn. najít vhodný byt poblíž Prahy, vzít si na něj hypotéku (se stávající prací, páč tam máš už tu smlouvu na neurčito, která hraje roli) a než se začnete snažit o dítě, najít si lépe placenou práci. Byť to třeba nebude zas taková pohodička.
A znovu Ti to zopakuju: Buď na sebe pyšnej. Praha je stát ve státě a tam je pro většinu mladých párů vlastní byt naprosto nedostižná meta. Tobě tu hypo doporučil i finanční poradce. Takže se vyser na nějaký fondy, přestaň se bát a udělej to, co Ti radí poradce. Riskuj a tu hypotéku (rozumnou, samozřejmě) si vezměte. O něco vyšší příjem pak poladíš za běhu. Nepotřebuješ vydělávat sto tisíc.
zlomenymec: Jasně, proto by ten podnájem zatím byl na delší dobu, třeba na 2 roky, než bych měl v lépe placené práci smlouvu na neurčito. Tak jsem to myslel. Hledat si práci v momentě, kdy už tu hypotéku mám... z toho nemám moc dobrý pocit 
Díky 
tetka: Za tu dobu se Ti ještě zvýší cena nemovitostí, takže si moc nepomůžes. Kupuj hned, když máš na to podmínky a práci s lepší mzdou sháněj pak za pochodu.
boudicca: Musím souhlasit s Tetkou. Praha je neskutečně drahá a dnešní hypotéky nepříznivé (což ale neznamená, že nemůžete za pár let refinancovat). My měli dva nadstandardní platy a i tak pro nás bylo vlastní bydlení v Praze jen těžko dosažitelné. Nakonec jsme šli na Vysočinu a za to, za co by byl v Praze 2kk byt v paneláku, jsme si koupili dům i se zahradou, takže teď můžeme mít víc dětí . Tím chci říct, že vám moc držím palce, ať to nějak rozseknete tak, abyste byli spokojení. Bydlení v Praze ale asi holt vždycky bude větší nebo menší kompromis, pokud tam člověk něco nezdědí.
boudicca: Dojížděla jsem zhruba jednou za 2 týdny na 2 dny. Po mateřské mám domluvený full remote, ale ano, je to trochu risk... Partner je kontraktor, takže záleží, pro koho zrovna pracuje, ale taky převážně vzdáleně.
lvice: Hezký článek. Obdivuju tu spořivost! Já tak nic nechtít, bych měla peněz jako želez. Jediný, co nechci, je dítě. Takže vlastně ušetřím dost 
Podnájem mi přijde větší horor, než hypo. Majitel se může rozhodnout byt prodat a čau.
V dnešní době home officů bych tohle viděla jako fajn řešení. Bydlet můžete kdekoli, když budete pracovat z domova. Jen to chce pak něco většího, aby zbylo místo na ten office a aby se dalo trochu izolovat od řvoucího dítěte