"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tetka: Čistě pragmaticky: Při posuzování banky, jestli Ti dá hypotéku, se hodí mít spíš práci, kde už máš smlouvu na neurčito. To znamená: měnit teď práci by bylo velmi, velmi nerozumné. Vezměte si hypotéku na nějaký byt poblíž Prahy a až teprve potom řeš změnu práce a dítě. Takovou pohodičku mít už asi nikde nebudeš, to bys musel mít fakt velké štěstí. Ale taky to neznamená, že budeš mít automaticky práci v korporátu, kterou budeš nenávidět.

Ač jsem minimalistka a ten Tvůj dobrý pocit z šetření naprosto chápu, tak řešení v tomhle případě není šetřit ještě víc, ale navýšit příjmy. Tzn. najít vhodný byt poblíž Prahy, vzít si na něj hypotéku (se stávající prací, páč tam máš už tu smlouvu na neurčito, která hraje roli) a než se začnete snažit o dítě, najít si lépe placenou práci. Byť to třeba nebude zas taková pohodička.

A znovu Ti to zopakuju: Buď na sebe pyšnej. Praha je stát ve státě a tam je pro většinu mladých párů vlastní byt naprosto nedostižná meta. Tobě tu hypo doporučil i finanční poradce. Takže se vyser na nějaký fondy, přestaň se bát a udělej to, co Ti radí poradce. Riskuj a tu hypotéku (rozumnou, samozřejmě) si vezměte. O něco vyšší příjem pak poladíš za běhu. Nepotřebuješ vydělávat sto tisíc.