Všechno nejlepší!

Asi vám neuniklo, že je dnes Mezinárodní den žen, což. Já osobně nemám rád takový ten přístup některých lidí, hlavně mužů, typu "já dávám své přítelkyni/ženě/komukoliv dárky průběžně, nepotřebuju, aby mi to nařizoval žádný pitomý svátek!" Protože když se jich pak doptám, kdy tedy něco dali "jenom tak", tak se ukáže, že už to je hooodně dlouho a že by ten neskutečně krutý diktát svátků docela potřebovali.

Třeba moje mamka svátky (MDŽ, jmeniny, den matek...) moc neřeší, asi taky proto, že nemá ráda řezané kytky (přijde jí těch kytiček líto - když jí chci dát kytku, musí být v květnáči). Naproti tomu moje nevěsta si na tyhle věci docela potrpí, narozeniny musí být pro oslavence speciální den a tak podobně.

Takže co bych jí měl koupit, když nemá moc ráda sladké? Zeptal jsem se ráno kolegyně pro inspiraci a ta mi poradila věci, které by udělaly radost jí:
Kytka.

Nakoupit.
Masáž nohou.
Převzít nějakou její starost, něco za ní vyřídit.
Uvařit.

A tak podobně.

To byl trochu problém, protože tyhle věci já dělám běžně. To neříkám proto, že bych se snad chtěl nějak chlubit... to je prostě fakt :D

Posuďte sami:
Kytku dostala v pondělí jenom tak, protože dlouho žádnou nedostala.

Nakoupit jsem měl v plánu dneska (a taky že jsem nakoupil).
Masáž nohou jí dělám pravidelně u televize, když se na něco koukáme.
Věci se za ní snažím řešit neustále, protože toho má narozdíl ode mě v práci docela dost, takže chodí domů vystreslá. Tak za ní vyzvedávám objednané věci, zařizuju věci kolem svatby atd.
Vařím si jídla v týdnu spíš pro sebe, nevěsta chodí na Edenred kartu na meníčka do restaurace.
Umývání nádobí a tak dělám běžně taky já (už proto, že ona vždycky zakachní celou kuchyň, máme ji skoro celou pod vodou).

Tím pádem mi došlo, že to, co by chudák kolegyně považovala za hodnotný a výjimečný dárek k MDŽ, já už dělám tak nějak standardně. Tím mi jí za prvé přišlo docela líto, za druhé mě to donutilo k úvahám jak dlouho mi to vydrží? Jsme spolu už přes 5 let a víc jak 3 roky spolu bydlíme. A musím říct, že nám to klape čím dál lépe, za což jsem samozřejmě hrozně vděčný (ne že bychom neměli žádné neshody, ale když je máme, jsme schopni je už konečně řešit relativně konstruktivně).

A tak mám obavy, co nám do toho třeba hodí vidle. Hypotéka? Děti? Stereotyp? Něco jiného?

Těžko říct. Možná budeme jeden z těch párů, kterému se podaří mít hezký vztah, byť se třenicemi, ty ke společnému žití prostě patří. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je udělat pro toho druhého občas něco hezkého jenom tak. Doufám, že mi to vydrží až do smrti a že nikdy nenajedu na styl "já si dávám dárky, kdy chci, ale většinou chci jednou za 4 roky..." :)