Jelikož mě spousta lidí (konkrétně jeden) neustále bombarduje dotazy, jak to celé proběhlo, rozhodl jsem se o celé záležitosti sepsat článek, abych měl už konečně pokoj :D
Jak možná víte z předchozích článků, na letošní dovolené jsem se rozhodl požádat přítelkyni o ruku.
Prstýnek byl docela problém, protože přítelkyně prstýnky nenosí (jakože vůbec), takže jsem neměl moc představu jaké se jí líbí a neměl jsem se moc koho zeptat.
Vyhlédl jsem si jedno zlatnictví na základě doporučení od kolegyně z práce. Tam jsem se dohodl, že nákup ze dvou důvodů nechám až těsně před odjezdem. Za prvé, kdyby chtěla přítelkyně prstýnek vyměnit, protože se jí nelíbí (což se moc nestává, ale chtěl jsem, aby tu možnost kdyžtak měla). Za druhé, doma by mohla prstýnek náhodou objevit, nemám tam bohůmžel žádnou vhodnou schovávačku...
Jinými slovy, prstýnek jsem kupoval asi 2 dny před odletem :D Vybral jsem takový, který se mi líbil a aby jí případně na ruce (protože na ně není zvyklá) překážel co nejméně. Velikost jsme nakonec vzali podle mého prstu, prý je jednodušší prsten zmenšovat než zmenšovat.
Lokalita byla Ammoudia, pevninské Řecko. Koukal jsem na mapy a říkal jsem si, že by fajnová lokalita byla místní přírodní molo, to vypadalo docela hezky. A jelikož si přítelkyně potrpí na romantiku, tak že bych to provedl při východu slunce.
Předběžný plán byl jasný, takže dál už následovaly jen maličkosti typu hektické balení (i když letos tak hektické nebylo) a mé oblíbené "jdeme spát ve 20:00, abychom ve 23:00 mohli vstát a dostat se včas na letiště, protože odlétáme ve 4 ráno." :D
Cesta a vše kolem proběhla bez problémů a na první prohlídce okolí jsem seznal, že to molo bude opravdu vhodné. Odhadl jsem, odkud bude slucne vycházet a zdálo se mi to perfektní.
Přítelkyně si občas na dovolené přivstane na východ slunce a už loni jsem jí říkal, že bych šel někdy s ní. Takže když jsem jí to pak navrhnul, nebylo jí to moc podezřelé.
Když jsme přilétali do Řecka, východ slunce nad mraky probíhal někdy v 5:30. Z toho mi vyšlo, že jestli to chceme stihnout, vstát musíme už v 5. To mi těšení na onu událost poněkud kazilo, ale pro lásku člověk musí trochu trpět, že.
Takže v den D jsme oba vstali v 5, aby pak přítelkyně šla na web a zkontrolovala čas východu slunce... a zjistila, že slunce bude vycházet až zhruba v 7. Nevím, proč nás nenapadlo zkontrolovat to, já nevím, TŘEBA DEN PŘEDEM :D
Já totiž při svém matematickém výpočtu jaksi zapomněl na místní posun času. Takže jsme měli zhruba hodinu a půl čas :D Místo toho, abychom šli spát, jsme se šli procházet nočním městečkem (spíš vesničkou).
Měsíc jasně svítil, vzduch voněl po moři, kohout kokrhal (!), divocí psi si nás podezřívavě prohlíželi (!!), popeláři vyváželi odpad... ne, bylo to docela hezké :D Jenom já jsem byl víc a víc nervóznější, ale samotná procházka byla fajn. Ještě jsem přítelkyni řekl něco o tom, že jsem si na Tripadvisoru ohledně východu slunce v této lokalitě něco zajímavého přečetl a že to pak tedy vyzkoušíme.
A jak se čas východu slunce blížil a my se blížili cílovému molu, přítelkyně byla zvědavější a zvědavější.
Druhá věc, se kterou jsem se přepočítal, byla síla přílivu - totiž to molo bylo silou lehce pod vodou, ne moc, ale boty jsme si promočili oba :D
Druhá věc, se kterou jsem se přepočítal, byla síla přílivu - totiž to molo bylo silou lehce pod vodou, ne moc, ale boty jsme si promočili oba :D
Nakonec jsme tedy usedli na dotyčné molo na kamení a čekali. A čekali. A čekali :D
Třetí věc, se kterou jsem se přepočítal, byl směr, odkud to slunce vycházelo. Jinými slovy vycházelo přesně na opačné straně, než jsem předpokládal :D Nevycházelo od moře, ale od pevniny, kde mu stínily hory.
Světlo už sice bylo, ale to zatracené slunce ne a ne vyjít. A jelikož přítelkyně naléhala, co jsem si na tom Tripadvisoru přečetl tak zajímavého, rozhodl jsem se celou akci spustit trochu dřív.
Tak jsem ji nasměroval směrem na pevninu, řekl jí, ať zavře oči a že až řeknu, tak ať se otočí a otevře je. No a já si klekl za ní, vytáhl do té doby pečlivě schovaný prstýnek (měl jsem ho pořád v peněžence) a následně jí dal pokyn, že "už".
A bylo to :)
Od té doby se stalo několik poněkud hektických věcí, takže jsme svatbu zatím moc neřešili (jakože kdy, kde, jak, s kým atd.) Řekněme, že to do roka a do dne asi držet nebudeme :D
Už to skoro bude...
No konečně
Příliv byl toho dne poněkud silnější :D