Tak jak to vypadá se svatbou, když v září došlo na žádost o ruku? Prvotní impuls, aby se věci daly do pohybu, jsem jako obvykle musel dát já, ale už to jakž takž jede :D

Tedy, můj prvotní impuls spočíval v tom, že jsem zaúkoloval jednu takovou naprosto nevkusnou... pro nedostatek termínů jí budeme říkat Osoba... která se sama nabídla,

Tak už možná konečně dojde na to, že začneme řešit tu svatbu :D Jako konkrétněji. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli byste vy, kdo s tím máte zkušenosti, nějak neporadili. Třeba jste plánovali svatbu sami, nebo jste třeba někomu pomáhali...

Jde mi o to čím začít, co je nejdůležitější, byť se to tváří jako maličkost, co je méně důležité, i když se to jeví hodně zásadně a tak.

Začnu

Jelikož mě spousta lidí (konkrétně jeden) neustále bombarduje dotazy, jak to celé proběhlo, rozhodl jsem se o celé záležitosti sepsat článek, abych měl už konečně pokoj :D

Jak možná víte z předchozích článků, na letošní dovolené jsem se rozhodl požádat přítelkyni o ruku.

Prstýnek byl docela problém, protože přítelkyně prstýnky nenosí (jakože vůbec), takže jsem neměl moc představu

Četli jste někdo Soví zpěv od Ivy Procházkové? Jedna vedlejší postava tam na začátku říká, jak nemá ráda páteční večery. Všichni mají pocit tlaku, že si ten volný čas musí co nejvíc užít.

Přišlo mi to jako zajímavá myšlenka, ale nikdy jsem se s ní moc neztotožňoval. Až do teď.

Co se rozhodování týče, existují dva základní typy lidí. První typ jsou méně vybíraví lidé, jakmile

Občas slýchávám myšlenku, že sny, které se nám zdají, se dříve či později vyplní. Vždycky mi to přišlo jako nesmysl, protože si své sny už hezkých pár let píšu a pokud vím, nikdy se žádný z nich nevyplnil. Jak si tím můžu být tak jistý?

Já jsem fakt idiot.