Tyranie volného času

Četli jste někdo Soví zpěv od Ivy Procházkové? Jedna vedlejší postava tam na začátku říká, jak nemá ráda páteční večery. Všichni mají pocit tlaku, že si ten volný čas musí co nejvíc užít.

Přišlo mi to jako zajímavá myšlenka, ale nikdy jsem se s ní moc neztotožňoval. Až do teď.

Co se rozhodování týče, existují dva základní typy lidí. První typ jsou méně vybíraví lidé, jakmile najdou nějakou první vhodnou variantu, zvolí ji a dál už rozhodování neřeší. Druhý typ se snaží maximalizovat svůj "zisk", zvolit nejlépe, jak to jde, zvažují pro a proti, potřebují mnohem více informací...

Vždycky jsem si myslel, že patřím do první skupiny, ale ukazuje se, že patřím spíš do té druhé. Zjistil jsem to hlavně v situacích, kdy jde o ekonomické věci a třeba ve svém nakládání s časem (česky se tomu říká time management).

Modelová situace z praxe, moje milá odjela na pár dní za babičkou, pro mě to znamenalo, že budu mít 2 dny volný večer (v týdnu). Co udělá Mečoun? Začne plánovat rozvrh na ty dva dny. Protože už ví, že druhý den chce jít na první trénink MMA (čili volný zevl večer je tímto "narušen"), začne do něj cpát praktické věci, kterým se chtěl věnovat (zejména vymalovat část chodby a podobně).

Takže na první den si naplánoval reklamaci drobného spotřebiče, uvaření obědů na další dny, přípravu chodby na malování a nachystání věcí na MMA (musel najít rukavice a bandáže).
Zbytek volného času věnoval nezřízenému sezení u počítače, což čas od času potřebuje, aby si dobil baterky.

Druhý den má nabitější program, po příchodu z práce má připravenou večeři z předešlého dne, vymaluje tu chodbu, pokud zbyde čas, umyje koupelnu a pak půjde na to MMA.

Nakládání s časem v praxi, oba dny využity do mrtě. Jeden je čistě zevlovací, druhý je čistě praktický. Nemám rád, když se tyhle dvě činnosti mixují, pokud vím, že mám daný den něco udělat, radši to udělám hned, abych pak měl volno. Nejsem schopný si den moc užít, když třeba vím, že večer NĚCO MUSÍM udělat. A odkládání věcí přímo nesnáším, protože mám pak (oprávněný) pocit, že se ty nevyřízené věci začnou hromadit, až mě zavalí.

Potud dobré, je to klasický time management.

Jenže jsem zjistil, že mám pak tendence takto uvažovat i ve svém volném čase. Chci maximalizovat jeho užitek. Mám strach, že si ten čas neužívám tak naplno, jak bych mohl. Tenhle film mě moc nebaví, možná bych si měl pustit jiný? Tahle hra je fajn, ale nebyla by tahle lepší? A mám si vzít něco sladkého, neo spíš slaného? Musí to být dokonalý večer. A už nějak moc dlouho otálím s výběrem, čas kvapí, půlka večera je skoro pryč, jsem napjatý, mám pocit promarněného (docela vzácného) úplně volného času...

Takhle to bylo poslední dobou čím dál horší, až jsem pak, když jsem šel spát, zjistil, že ten večer vlastně nebyl nic moc. A to hlavně kvůli mým očekáváním.

Takže jsem ten svůj postoj začal trochu korigovat s tím, že nemusím čas využívat úplně do mrtě, že si těmito myšlenkami ten volný čas jenom kazím, musím tomu trochu nechat volný průběh a nechat to plynout...

A díky tomu jsem se pak jednou koukl na film, u kterého jsem byl přesvědčený, že se mi líbit nebude a budu ho přetáčet, abych se aspoň dozvěděl, jak to dopadlo. Jmenuje se A ghost story (Přízrak) a je to hodně (opravdu hodně) nedějový film, pomalý, skoro bez dialogů. Jindy bych ho po půl hodině začal přetáčet, nebo bych ho úplně vypnul, ale právě v té situaci mě krásně uklidnil a já ho mohl opravdu ocenit.

Krásně mi to zapadlo do mého puzzle, totiž že když se člověk na svůj odpočinek dívá jako na ztracený čas (protože ho nevyužije na maximum), tak to opravdu ztracený čas bude a bude ho tak vnímat. To je známá věc. Takže se poslední dobou snažím házet víc do klidu a nehrotit to tak moc a je to mnohem lepší :)

Měl jste to někdy někdo podobně?
 

I am having fun... I am having fun... :'(