Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Soudím, soudíš, soudíme
Komentáře k článku: Soudím, soudíš, soudíme
iva: A proto já tě tak ráda čtu.
Že si občas uvědomím, že se dá na svět koukat i jinejma očima....
Jako teda, kolegyni Josefku nezačnu mít najednou ráda, protože ta už je v kategorii C) (myslím si o ní, že je idiot, protože ona JE idiot), ale zkusím se k ní aspoň chovat líp. Ne, že bych věřila tomu, že se Josefka změní, to už asi v padesáti nehrozí, ale třeba i mně bude líp, když okolo sebe nebudeme šířit takovou tu přednasranost.
Dám ti vědět, jak se mi povedlo 
zlomenymec: Nikde neříkám, že bys někoho nemohla považovat za idiota. Jde jenom o to, aby sis to nemyslela už předtím, než ho vůbec poznáš 
iva: Tak to se mi ulevilo 
Z podobného "rychlepoznámidiota" mě kdysi dávno vyléčil jeden dredatý chlapec v lékárně. Musela jsem nechat kočárek před tou lékárnou, tak jsem nervózně co chvilku vyhlížela ven a zoufale přešlapovala ve frontě. Klučinu jsem si v duchu ohodnotila dost přezíravě, ale právě on jediný mě sám od sebe pustil před sebe, když měl přijít na řadu. Od té doby už si dávám větší pozor, i když profesionální deformace dělá své
chaostheory®pismenkuje.cz: výborný článek 
já ještě poměrně nedávno bylo jako tvoje maminka. přece si tohle na sebe nevezmu, co by řekli lidi. přece musím udělat X,Y a Z, co by si o mně jinak lidi pomysleli.
no a pak se to nějak zlomilo, promazala jsem spoustu "přátel", kteří spadají do kategorie B, a lidi, co neznám, mi jsou už totálně někde. a jak mi je teď krásně! 
kéž bych k tomu dospěla už dávno, člověk by si ušetřil spoustu nervů, ale tohle se asi holt nedá uspěchat a každý k tomu dospěje jindy (příp. vůbec)
angie*: Amen. Privadi me to na myslenku, ze driv bylo "musis chodit cisty, co by tomu rekli lidi!" (kdyz si doma kapnes na pracovni kalhoty stavu nebo jako decko se venku v zapalu hry proste umazes), ze stejnyho duvodu musis mit dobry znamky (a vuuuubec to nedelas pro sebe) a podobne. Je hloupy, kak takovy nazory jeste pretrvavaji. A naopak zas litaj vzduchem hesla jako "bud svuj", a podobne, protoze jsi desne originalni, vaz si sam sebe, jsi jedunecnej, bud na sebe pysny uz za to ze jsi, tvuj nazor je dulezity... A pak je z toho generace narcisu a podobnych chytrolinu, jako ten typek z clanku. Ach jo.
zlomenymec: Tyhle "originální" lidi a jejich moudra hrozně miluju 
http://images-cdn.9gag.com/photo/awbY2P1_700b.jpg
marinka: Tak jo, se přiznám, nedočetla jsem to, ale....taky nesoudím, teda většinou né podle toho, co jsi napsal, mám jiná "měřítka"(související spíše s povahou, osobní pocity atak).Pravda, svůj názor na druhého většinou nemám potřebu příliš šířit(ani ten kladný-pokud je Ale ty tu, Mečoune, vlastně odsuzuješ skupinu lidí, která soudí. To Ty bys dělat nemohl. Jo a ta výměna manželek...Už takhle na to nekouká tolik lidí jako na začátku (hádám, vím prd, na televizi nekoukam) a vem si, že tam přijde někam ženská a začne: "Tady se mi líbí, jůjůjů., to je super, to chci taky, jéjéjé, uděláme to doma stejně, ćháchách...a na druhej straně to samý.....hm, to moc úspěch mít nebude...dlouhodobě teda.
hroznetajne: Úžasný článek, Mečoune!
Snažím se nesoudit, fakt že jo. Navíc moje instinkty jsou absolutně k ničemu, lidí neumím odhadnout. Třeba o jedné holce z gymplu jsem si myslela, jaká je nafoukaná princezna, ale nakonec to byla moje nejlepší kamarádka. Snažím se nesoudit, ale zároveň se tomu nejde ubránit... Jinak lidi obecně mi jsou taky fuk. A je mi celkem buřt, kdo si co říká a myslí. A zní to možná krutě, ale přestala jsem to řešit.
zlomenymec: Tak člověk soudí pořád, žejo, mně šlo právě o to, aby se soudilo podle nějakých "rozumných" měřítek
baryn: Já si myslím, že je přirozené člověka hned někam kriticky zaškatulkovat. Dělá to každý a patří to k životu. Ale jedna věc je začít zbrkle jednat podle prvního dojmu - považovat každého za blba - a druhá věc je, kritizovat, až když se přesvědčíš, že dotyčný je vážně idiot.
Taky si říkám, že každý má právo říct, že by si to nezařídil tak jako někdo jiný, nebo by místo posilky volil thaibox. Protože zrovna tak jako posuzování (nemůžu říct odsuzování, protože často jsou ty první dojmy i kladné ... a taky někdy úplně špatně ) je i tohle normální. Co už je ovšem na zabití, nevhodné a nesnesitelné, tak je, když někdo někomu svoje názory vnucuje. Můžu říct, že nechápu, proč kámoši chodí do posilovny a že já bych to nedělala, protože já bych si to neužila, ale asi těžko půjdu hned za nima s tím, že "Ty seš fakt blbej, proč do tý posilky lezeš,idiote, vůbec nevíš, co je pro tebe dobrý, dělej to jako já, ne?" A v tom vidím velkej rozdíl.
zlomenymec: Ale vždyť přesně to v tom článku říkám https://www.youtube.com/watch?v=prEVzshXY6A
rebarbora: Moc hezký článek Celkově mám u nás pocit, že všeobecná nasranost je in záležitost - všichni jsou nešťastný, všechno je na prd a lidi jsou svině, jo a taky počasí je furt špatně (i když svítí sluníčko, i když prší ), připadám si pak trochu divně, když jsem spokojená a snažím se radovat z maličkostí (jakože ráno svítí sluníčko nebo mám s sebou dobrou snídani nebo ráno, když prší, tak omylem sbalím taťkovi deštník v předsíni, přestože mám svůj už v kabelce ), až skoro provinile se kvůli tomu někdy cítím a raději se o své spokojenosti moc nešířím (teda ne, že bych taky někdy neměla den blbec a tak ), aby mi ji náhodou ostatní nevymluvili a nenahrnuli na mě, co všechno je vlastně špatně
Ostatní se snažím taky moc rychle nesoudit, jako takovým těm prvotním sympatiím a antipatiím se člověk prostě neubrání, ale rozhodně nehodlám nikoho odsuzovat za to, jaké má třeba koníčky nebo jak tráví svůj volný čas, a trochu naivně doufám, že to tak dělají i ostatní, protože to je přece každého věc, co ho baví a v čem vidí smysl. A rozhodně považuju za neslušné vnucovat někomu svůj životní styl a názor, přesně jak říká baryn
Jo a o tom, kam směřuje naše společnost jsem měla šanci popřemýšlet zrovna tenhle týden, když jsem jela městskou a zapomněla jsem si sluchátka, takže jsem byla svědkem toho, jak do autobusu nastoupila maminka s dvěma malými dětmi, a to mladší, asi tří nebo čtyřletá holčička hned začala vřískat, že si chce sednout k oknu (jenže autobus byl nacpanej a jediný volný místo bylo na dvousedačce, ale ne u okna), no a co se nestalo, slečna, která seděla na té dvousedačce u okna se zvedla a že je tam teda jako s maminkou pustí - říkám si ano, hezké gesto, ale pozor, maminka jí vlastně ani nepoděkovala, vzala to asi jako samozřejmost, svou rozmazlenou holčičku namáčkla k okýnku a sama nad dětmi stála, přičemž ten malý diktátor ji pak zabavil celou půlhodinu jízdy - to bylo samé, já chci tohle, dej mi tamto, žádné "prosím" nebo "děkuju", až se mi z toho hrůzou ježily vlasy a měla jsem velice silné nutkání uštědřit několik výchovných pohlavků 
A to nemluvím o tom, že holčička někde odložila nějakou hračku, maminka ji skoro celou cestu dle jejích příkazů usilovně hledala ve všech taškách, které táhla (což samozřejmě trochu omezovalo i ostatní spolucestující, ale budiž), a když nebyla úspěšná a dítě začalo vřískat čím dál hlasitěji, že to autíčko prostě chce, tak maminka začala přicházet s návrhy jako: tak ti koupíme nové, no. Jenže holčička nové autíčko nechtěla, ona chtěla to své staré. A tak maminka přišla s geniálním nápadem, který mi už doslova vyrazil dech, že teda jako půjdou za Adámkem (asi nějaký kamarád nebo tak), ten že má dvě a tak jí jedno autíčko dá 
Jakože ještě se toho chudáka chlapečka ani nezeptaly, jestli by byl vůbec ochoten se s tou malou harpyjí podělit, a už to bylo bráno jako hotová věc. Holčička se uklidnila a jen se zeptala, jestli za ním teda jako půjdou hned, načež ji maminka začala trochu krotit, že dneska určitě ne a že je Adámek nemocný, tak že možná o víkendu. Nevím, možná už začínám být stará nebo co, ale tohle mi fakt hlava nebrala 
A jak se pak lidi můžou divit, že nikdo nepouští sednout seniory, když jsou od malička učeni, že se celý svět točí jenom kolem nich, lidi je pouštějí sednout, a ne ledaskam, ale přesně tam, kam si umanou (nemluvě o tom, že takhle vídám cestovat i babičky s dětmi, které ty malé hajzlíky posadí a samy nad nimi stojí a stěží se drží tyče jako dobře, když už chce to dítě posadit, tak přece není problém si sednout a dát si ho na klín, jenže to ti malí diktátoři nechtějí, že, oni chtějí sedět sami a u okna a vůbec 
). Nemluvě o tom, že jsou zvyklí, že aniž by vlastně o něco poprosili, dostanou všechno naservírováno na zlatém podnose, nebo o nějakém učení se zodpovědnosti, jakože když si chce malá cácorka nosit své autíčko v ruce a pak ho někde zapomene, tak se jí sežene jiné. Možná bych byla brutální matka, ale já bych jí rozhodně nové nesháněla - prostě si příště bude muset na svoje hračky dávat větší pozor 
Safra, to jsem se nějak rozepsala 
Ale za to můžeš ty, Mečoune, a tyhle tvoje hloubavé články
tlapka: Do kamene tesat! 
S "aby lidi neřekli" bojuju hlavně se svou mamkou. Třeba když jsme teď spolu chodívaly na jumping. Pokud není hodně zima, necvičím v dlouhých kalhotech. No a jaká hrůza, beru si vyšší ponožky. Ty kotníčkové mi totiž nepřekryjí horní okraj tenisek, který mě bez ponožkové bariéry vždycky pořádně odře. No prostě katastrofa. Po roce jsem jí ještě nedokázala vysvětlit, že na té lekci, kde je nás při plném obsazení 10, si toho 8 bab vůbec nevšimne, 1 pochopí, proč to dělám, a ta poslední na to zapomene ve chvíli, kdy se z fitka rozejdeme.
Plus tisíc a jedna variace na podobná témata.
Ten boreček, co píšeš, to je snad nějaký prototyp. Nevidí si do huby. Myslím, že je to nějaká jejich vnitřní obrana, zdůvodnění vlastního chování. A hlavně jejich slovo a názor je univerzálně platný, vždycky si říkám, že by se měly prosadit jako zákony, když je zhřešení vůči nim takový hřích.
Poslední dobou si často vzpomenu na jednoho našeho učitele psychologie, solidní kapacity. Ale citát, který mi přichází na mysl, je úplně jednoduchý, srozumitelný a přímočarý. "Ať už se vám stane cokoli, tak se jen svět na chvíli netočil podle vašich představ". Když to řekl poprvé, říkala jsem si, že to je takový ten strašně obecný kec, co je sice pravda, ale to v tu chvíli neřešíš. A teď si říkám, hergot, to je pravda - a nic jiného. Ne, že bych z toho měla vždy radost.
cayenne®blbne.cz: To o té pokoře - mluvíš mi z duše! Musím se ale přiznat, že jsem se na ty věci začala dívat trochu jinak teprve v posledních měsících. Předně jsem prožila několik tak hezkých věcí, že jsem tu permanentní nasranost, která je tak in, musela na chvíli odložit, protože se prostě neslučovala se stavem euforie, který mě zachvátil. A možná díky tomu jsem například přestala mámě dávat najevo, jak strašně moc mě zdržuje a já na ní nemám čas. Naopak dvakrát jsem si udělala volno a jela za ní. A jaké bylo moje překvapení, když ona přestala být tak otravná jako obvykle, přestala mě (natruc?) zdržovat a začala řešit fakt ty důležité věci. A za hodinu jsme je měly vyřešené. Ke spokojenosti obou. Rychle a bez hádky. Tohle mě přesvědčilo: přistupovat k lidem vlídněji. A oni budou přistupovat vlídněji ke mně. Aspoň většina. A ti, co ne? Ti ať se svým negativistickým přístupem třeba zadáví!
lvice: 
Dojemné.
Jen nevím, co teď se sebou. Jsem negativní pesimista? Má se nad sebou víc zamyslet? A nebo jsem v poho - jen trochu víc sarkastická než ostatní?