Soudím, soudíš, soudíme

Co se mě týče, ostatní lidi mi byli vždycky tak nějak ukradení :D

Jakože fakt. Nikdy jsem moc nechápal takové to mamčino "musíme udělat XXX, aby lidi neřekli, že..." Co je, hrome, komu do toho, jak žijeme? Pokud to není nějaký vyložený extrém?

Chodíte po městě s igelitkou? Supr, jsou praktický, což. Hlavně je pak nezapomeňte vyhodit do tříděného odpadu.
Jdete otevřít a nemáte uklizeno, nebo nemáte yako upe nejwíc účes a vyfintěný hadry? Nevadí, nikdo nemůže mít naklizeno imrvére.
Pracujete jako uklízečka? Záslužná práce!
Nosíte X let staré věci? Já to dělám taky!

Tohle jsou jen některé příklady, které lidi kolem mě řeší, ale mně přijdou naprosto v pohodě. Nad něčím takovým se já osobně vůbec nepozastavím.

Když jsem se občas nachomítl v kuchyni a mamka tam měla zrovna puštěnou Výměnu manželek, všiml jsem si zajímavé věci. Většina těch ženských udělala jako první věc po tom, co vstoupila do cizího bytu, jedinou věc. Řekla "Tohle já bych takhle mít nemohla... tohle se mi nelíbí..." atd. No nekecej. Že by to bylo tím, že různí lidé mají různé možnosti a různý vkus?

Tohle je tak hrozně hrozně hrozně častý, až to není hezký. A taky mě to hrozně vytáčí. Mluvím tu o takovém tom povrchním posuzování někoho, o kom víte houby, ale okamžitě ho musíte někam zaškatulkovat - nejčastěji do kolonky "je to idiot."

Možná by se dalo říct, že dělím lidi na dvě skupiny:
A) Na ty, kteří si o nově potkaném člověku NEMYSLĺ, že je to idiot, dokud je dotyčný nepřesvědčí o opaku.
B) A na ty, kteří si o nově potkaném člověku MYSLĺ, že je to idiot, dokud je dotyčný nepřesvědčí o opaku.

Asi otevřu továrnu na takovéhle zpívající odznáčky, u lidí typu B by měly určitě značný úspěch

Je to věc nastavení mysli. A rychlého, opravdu velmi rychlého (od)souzení.
Tuhle jsem byl v práci a snažil se číst něco na diplomku do školy. Vtom tam přišel týpek, který spadá přesně do skupiny B. Nemám ho moc rád, ale on si se mnou vždycky chce povídat. Nemám kam bych utekl, takže holt nemám na výběr.
Občas nám lidi lezou na střechu, protože máme budovu vedle basketbalového hřiště a nemine týden, aby nám na střechu někdo nehodil míč. To se zrovna stalo, když tam byl u mě, takže mu o tom povídám a na závěr řeknu, že doufám, že někdo jednou nespadne a nepřizabije se. A on mi na to řekne, že doufá že jo, že by si to rád natočil a ještě navíc kdyby to tak byl cikán, to by bylo bájo.

No, takový typ člověka to je. Nejlepší na tom je, že mám za to (možná naivně), že kdyby byl svědkem nějaké takové události, tak ho to nenechá chladným a bude se spíš snažit pomoct (teda aspoň kdyby se jednalo o nějakého čistokrevného křesťanského bělocha, dejme tomu).

Já si prostě myslím, že tohle je nějaké takové automatické nastavení mysli - lidi jsou idioti a svině, nemá takže smysl se s nima zabývat.
A to si stěžoval na to, že jsou lidi svině. Člověk, který by se smál a natáčel si člověka padajícího ze střechy. Si stěžuje. Že jsou lidi svině.
Možná je právě to přesvědčení, že jsou ostatní svině, nějaká legitimizační technika pro omluvení vlastních sviňáren?
 

Pak tam začal řešit (a to mě vlastně navedlo k napsání tohodle článku) motivace lidí. Jakože to naše zařízení je tzv. funkční tělocvična, což znamená, že je to určeno hlavně na bojové sporty, kruhové tréninky a od nedávna i na workout. A on tam začal řešit, že je hrozný, jak ty lidi choděj spíš do posilovny, aby dobře vypadali, místo aby chodili na thajský box (to už si tam díkybohům povídal s někým jiným, já se snažil číst).

Co je probohy špatného na tom, že někdo chce spíš chodit do posilovny, místo toho, aby chodil na thaibox? A že lidi, co k nám chodí, nechtějí zápasit? Tohle mu přišlo úplně nepochopitelné a jako nezvratný důkaz toho, že jsou lidi idioti. Protože když tě někdo přepadne, víšco, tak jsou ti velký svaly k ničemu... to je přesně ten typ argumentace. Vezmete nějakou věc a argumentujete čistě ze svého hlediska.
Dá se to použít vlastně na všechno:

Chodíš do posilky? To ti bude pěkně k ničemu, až tě někdo přepadne.
Chodíš na thaibox? To ti bude pěkně k ničemu, až tě někdo přepadne s pistolí.
Chodíš po ulici s pistolí? To ti bude pěkně k ničemu, protože ji nestihneš vytáhnout.
Jezdíš po ulici v tanku? To ti bude pěkně k ničemu, až tě sejme naváděná raketa.

...
Prostě vždycky vezmete cokoliv, co někdo dělá, a zhodnotíte to podle svých kritérií a měřítek a uděláte z druhého blbce. Což nás zajímavým obloukem vrací k účastnicím Výměny manželek.

Proč? Protože ONI jste přece ti nejlepší, ONI mají řešení na všechno a, hrome, kdyby světu vládli lidi jako ONI, byli bychom všichni hrozně happy jak dva grepy.

Já se tomuhle hrozně moc snažím vyhýbat, takže jsem hodně opatrný, kdy někoho odsoudím. Když už někoho odsoudím, tak už (doufám) z lepšího důvodu, než že já jsem ten největší king a ten druhý idiot.
Možná je to tak populární (INTERNETY JSOU TOHO PLNÝ) přístup proto, že je to způsob, jak si zlepšit vlastní situaci bez toho, abyste museli vyvíjet nějakou námahu.
Zlepšit sami sebe můžete dvěma způsoby:
1) Zlepšíte sebe
2) Zhoršíte ostatní (byť jen verbálně)

Uvažte sami, kolik námahy stojí které řešení. Já jsem přesvědčený o tom, že to je přesně kvůli tomuhle. Lidi jsou naštvaní na svůj život, jsou nespokojení, byť by třeba nemuseli - ale jsou přesvědčení, že jsou neúspěšní, že nejsou tak dobří, jak vám denodenně cpou do hlavy dokonalí lidi z filmů a seriálů a reklam. Ne, fakt si nemyslím, že když se budete mocinQy snažit a budete dostatečně pozitivně nalazení, tak vám nakonec Vesmír vaše přání splní a udělá z vás úspěšné lidi. Takhle podle mě vesmír nefunguje, protože už z logiky věci - nemůžeme být všichni úspěšní.

Ale taky nejsme všichni neúspěšní. Lidi podle mě nevidí spoustu věcí, za které by měli být vděční. Zdraví, například. Práce, například. Rodina, například. Život, například. Střecha nad hlavou, teplá voda, elektřina, auto, počítač, internety... například. To jsou takový ty provařený moudra typu "hodnotu věci poznáš, až když o ni přijdeš", ale je to prostě tak.

Lidi se snad pomalu bojí něco pořádně pozitivně ocenit. A to je velká škoda, protože by jinak mohli být mnohem šťastnější (což mi připomíná, že bych mohl dočíst to Happiness advantage...) Nechci takhle dopadnout! Nechci být takhle negativní, zapšklý, pesimistický!

Tohleto zhoršování ostatních z důvodu nasranosti (byť mnohdy v podstatě bezdůvodné) na svůj život, je jedna část problému.

Ta druhá je podle mě nedostatek pokory.

Důvody proč nebýt idiot

Jo, jestli něco dnešním lidem chybí, je to nedostatek pokory, úcty, respektu k ostatním. Lidi mají pocit, že nikomu nic nedluží, že nejlepší je žít sám pro sebe a když na to přijde, tak ty ostatní leda tak využít - lidi jsou svině, tak já budu taky, protože jinak by mě využili oni.
Proč? Protože já mám přece nárok na to být za každou cenu šťastný. Svět je tu jen a jen pro mě, aby naplnil moje potřeby. Já mu nic nedlužím.

To je podle mě chyba. Hrome, už to, že jsem se narodil do civilizace, která mi umožňuje napsat a zveřejnit tenhle článek, aby si ho pár lidí z různých koutů republiky mohlo přečíst - už tohle samotné znamená, že mám nějaký neurčitý dluh ve společnosti. Já jsem nevymyslel písmo, elektřinu, počítač, nic z toho. Proto bych měl, abych ten dluh nějak splatil, přispět něčím jiným.

Neříkám, že bychom měli všechen svůj majetek rozdat potřebným. Bohatě by stačilo, kdybychom občas brali ohled na ty druhé, nebo jinak, nebyli bychom imrvére svině. Což spousta lidí není, ale protože jsme naučený vnímat svět prostřednictvím médií, který hrozně rády ukazujou všechny ty špinavosti, co se kde dějou, tak se nám takový svět zdá.
Ale i tak...

Takže prosím - nesuďte lidi kvůli pitomostem. Nemyslete si o nich, že to jsou idioti jen proto, že se vám v životě (domněle) nedaří. Buďte k nim trochu vlídní. Občas někomu trochu pomozte. Uvědomte si, co všechno v životě máte. Uvědomte si i to, co v životě nemáte - a jestli byste to nějak nemohli získat.
A hlavně se neužírejte kvůli tomu, že nejste tak dokonalí jako ty krásné dámy a moudří pánové ve filmech.