"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

baryn: Já si myslím, že je přirozené člověka hned někam kriticky zaškatulkovat. Dělá to každý a patří to k životu. Ale jedna věc je začít zbrkle jednat podle prvního dojmu - považovat každého za blba - a druhá věc je, kritizovat, až když se přesvědčíš, že dotyčný je vážně idiot.
Taky si říkám, že každý má právo říct, že by si to nezařídil tak jako někdo jiný, nebo by místo posilky volil thaibox. Protože zrovna tak jako posuzování (nemůžu říct odsuzování, protože často jsou ty první dojmy i kladné ... a taky někdy úplně špatně ) je i tohle normální. Co už je ovšem na zabití, nevhodné a nesnesitelné, tak je, když někdo někomu svoje názory vnucuje. Můžu říct, že nechápu, proč kámoši chodí do posilovny a že já bych to nedělala, protože já bych si to neužila, ale asi těžko půjdu hned za nima s tím, že "Ty seš fakt blbej, proč do tý posilky lezeš,idiote, vůbec nevíš, co je pro tebe dobrý, dělej to jako já, ne?" A v tom vidím velkej rozdíl.