Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Mám strach
Komentáře k článku: Mám strach
valach-ostrawski: Jestli máš dvě hoďky času, zkoukni si tohle http://www.blip.tv/file/2224472/.
Našel jsem u Jezevce (jezevec-mrzout.pise.cz). Je to jen další ze souvislostí..
markisha®blbne.cz: Naprosto tě chápu, já teda mám k věcím úplně přirozený vztah, nerada se zbavuju starých, i když nefunkčních, dokud mi to někdo nevyrve ze spárů a nevyhodí. Oplakala jsem starou 120 Máničku, místo abych se radovala, že budeme mít nové auto..apod.
nena: Dlouhá úvaha, pravdivá úvaha! Dnes jsem byla dvakrát znechucena tím, jak sníh odtál a ukázaly se hromady odpadu, který lidé naházeli kam se jen dalo a teď večer nadšená z krásného západu slunce. Vidíš, slunci bylo úplně jedno, že někdo vyházel odpadky kolem letiště. Příroda bez nás bude žít s klidem dál, my bez ní ne! Tohle by stačilo, aby si všichni uvědomili a bylo by dobře.
---
nena.pise.cz
walian: http://www.youtube.com/watch?v=e_K3yBwuqHo celkem trefné, řekla bych.
Jinak já se teda přikláním k názoru, že jeden člověk nic nezmůže, a smysl života mě dost dobře prostě... netrápí. Je celkem zajímavé, co všechno si lidi dokážou vymyslet, ale to je tak všechno.
A ve skutečnosti se mi hrozně líbí ta myšlenka kapitána Titanicu, jak se potápí a on si užívá plavbu na největší lodi světa... je na tom něco fascinujícího a krásně tragického.
hospodynka: Když se každý individuálně bude chovat co nejlíp, potom se všichni budou chovat dobře.
imperatrice: Věřím, že moje skříň má oči a kouká na mě. I záclony mají oči a postel i peřina. Když odejdu, povídají si spolu. A náhodou kdyby mi někdo ukradl třeba notebook, určitě byl nebulela nad finanční ztrátou. K plyšákům mám taky speciální vztah, skoro jako ke zvířatům. Když jsem jich měla doma už opravdu moc, nějaké jsem dala sousedům a nějaké máma odnesla do dětského bazaru. Já bych to nezvládla. Pak jsem jela tramvají kolem toho bazaru a před ním byla v krabici moje panda a koukala na mě! Já to málem ořvala a je mi z toho úzko ještě teď. To mi bylo tak 20.
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy... tuhle báseň jsem měla v profilu, než jsem ho zrušila.
slanka: Jestli Tě to uklidní, tak moje máti děkuje pračce, když vypere...(naše pračka zapípá líbivý tón po doprání)...
slanka: A teď vážně.
Asi Tě nepotěším, ale pravdou je, že většina lidí na tohle sere.
Jediné co můžeš udělat je žít ekologicky. Určitě nejsi jediný. My taky třídíme odpad, testy ve škole píšem na jeden papír (vejdou se tam někdy i tři) dokud není úplně popsaný. Vede nás k tomu naše americká lektorka.
Věřím, že i ten jeden člověk může pomoct. Protože kdyby si každý řekl "Seru na to, ostatní na to serou taky.", tak by z té planety fakt nic nezbylo. Ale když se takhle na světě sejde skupina lidí uvažujících ekologicky, má to nějakou "naději".
komodor: Čirý a nepotřebný konzum. Až moc věcí bereme jako samozřejmost a přehlížíme vyšší hodnoty. Přejímáme zcestné životní priority.
Velice zajímavý článek. Trochu mi přijde, jako by na podobné téma apeloval film Klub rváčů, kde se hrdina dobrovolně vzdal svého takřka luxusního živobytí a dal se na úplně jinou cestu. Možná na tom něco bude
P.S. fotka k videu se skvěle hodí! chválím
lentilka®sdeluje.cz: Ono se o tom hezky mluví. Většina o tom minimálně někdy mluví, protože je to teď tak nějak v módě. MYSLET EKOLOGICKY. Nebo se tak alespoň tvářit. Ale: vzdáš se toho? Vzdej se třeba jen elektřiny (a víš, co je za prasárnu pro přírodu její výroba...??) a představ si: žádný počítač, žádná televize, žádné bezpracně čisté prádlo a další a další... Jsme zpohodlnělí a zhýčkaní "výdobytky civilizace".
walome: simtě... úvahy o smyslu života náleží patnáctiletým 
Ale ne, já Tě chápu. Já osobně vedu přístup "u nás potopa", kdy žiju, nadávám na vše okolo, ale sám se sebou jsem spokojen a jsem spokojen se svým nejbližším okolím. A to mi stačí ke štěstí.
I když mě občas napadnou nějaký spásný filosofický nápad jak zlepšit svět, ale u toho to končí. Mně zase sere dnešní civilizovaná společnost (naše), kde figuruje facebook a podobný sračky a jen na to nadávám a to mi stačí.
lucifersangel: Tak nějak přemejšlim, co ti na to napsat. Už od doby, co tu ještě nebyl žádnej komentář. Ale tak nějak... není co. Nebo spíš - nevím jak. Aby to neznělo pitomě.
Chápu tě. Taky mě to párkrát napadlo. Že celej tenhle svět jde do prdele. a jednou to bude všechno zbytečný. Ať už za to budem moct sami díky devastaci přírody, válkama, nebo nám prostě do ksichtu bouchne slunce nebo se vcucnem zpátky do tý maličký kuličky, až se vesmír přestane rozpínat a začne se zase scvrkávat. Strašně moc lidem je to jedno. Protože už nebudou. Ale i to, že ten papírek od žvekjačky hodíš do koše a ne na zem, může přispět tvýmu dobrýmu pocitu, žejo?
Stejně si celou dobu říkám - proč se ale sakra neradovat? Tak mám ráda svou empéčtýřu Jířu. Protože je to první drahá věc, kterou jsem si koupila za vlastní peníze jen pro svoji zábavu. Nebyla to žádná praktická věc jako boty nebo věci do školy. Je jedinečná. Kdyby se rozbila, nebylo by mi líto těch peněz, ale té symboliky. Žádná jiná, ačkoli úplně stejná a stejně drahá, nebude ona. Každej přece máme pár věcí, které máme rádi, protože jsme s nima něco prožili.
Raduj se z toho, že jsi. Přece to není zbytečný.
nebozka: Děsíš mě. Kam se poděl tvůj entuziasmus?
Je pravda,že spousta lidí dneska žije naprosto bezohledně ve vztahu ke svýmu okolí, ale taky jsou lidi, kterým to jedno není. Ty můžeš být jedním z nich a nemusíš se kvůli tomu někam stěhovat nebo utíkat. Záleží to jedině na tvým osobním přístupu - kdyby si každej řekl, že zemi už nikdo nezachrání, tak zmizí velice rychle. Vždyť i teď žije spousta lidí (i když v poměru k tomu zbytku je to jenom zlomek), kteří se snaží zemi zachránit a jezdí po světě a přednášejí o tom. Jejich práce má cenu. A tvoje úsilí taky bude mít cenu.
Já jsem momentálně skeptická co se smyslu života týče jednoduše proto, že mi ublížil. Ale toužím po něčem, co mě nezradí a doufám, že to najdu. Říkám sice, že mám sklony k nihilismu, ale tak nějak doufám, že jednou budu mít důvod nihilismus opustit.
Ty mi nezníš jako jedna z těch ztracených existencí. Je normální, že člověk pochybuje, protože je holt jenom člověk. Ale podle toho, cos mi psal, působíš rozhodně jako někdo, kdo si svýho života váží a věří, že má cenu. Tak se toho drž a nepouštěj
dvirka: Na každého to jednou padne,ať už to zapříčiní knížka,film,zlomené srdce nebo smrt blízkého člověka.Jen se tím nesmíš nechat zlámat.Kolikrát jsem přemýšlela nad světem.Proč je vlastně člověk nejvyšší formou života?Existuje někde jiný,lepší svět?Otázky,na které si každý odpoví po svém,protože neví,jaká je pravda.Jak bychom to mohli vědět? Našim jediným úkolem je narodit se,nějak žít (či přežívat) náš život a nakonec odejít.Vidíš v tom nějaký smysl? To je právě to,smyslem je pouze náplň tvého života.Můžeš s ním nakládat jak chceš.Promarnit ho nebo užívat,nikdo ti nemusí říkat,co máš dělat,stejně jako ty nedokážeš říct celému světu,co má dělat.I ti,kterým se daří ovlivňovat většinu,neovlivní úplně všechny.Jak by se vůbec dal řídit svět,aby byl lepší.K tomu nestačí jen ekologie.Svět se vyvíjí a nedá se vrátit na začátek,kdy byla planeta neopotřebovaná a čistá.Lidé ničí svět,ale zároveň ho potřebují,protože je to jediné místo kde mohou existovat.Málokdo si to uvědomuje.A i když si to uvědomí,nemůžou s tím moc udělat.
Proto zastávám názor se těmito myšlenkami moc nezabývat.Žít správně a slušně,nekalit to ještě víc,že to je,ale to je vše.Lidé končí v depresích a u psychologa zabývají-li se věcmi,co nejdou vyřešit,do hloubky.Páchají sebevraždy a vůbec jim nedochází,že tím nic nevyřešili,ale jak říkáš ty-utekli.
Život je,pro někoho složitá,pro jiného jednoduchá hra,která jednou skončí.Těžko říct,kdy Země vypoví službu a jestli to tak už někdy nebylo a my jsme jen další obyvatelé v dlouhém pořadníku.
Měl bys být rád,že jsi právě teď.Někdo nemusel být nikdy nebo tu strávil jen malou chvilku bez šance něco prožít a změnit.
peak: Fakt silný téma. Jedno je skutečně zajímavý, tipnul bych si, že většina lidiček, kteří tady reagují, se snaží žít co nejšetrněji a ekologicky alespoň v rámci možností a to je dobře, ale konzum okolo nás je a bude. Čím jsem si jistý, že už existují technologie, které by nahradily velkou část spotřeby nafty, ale to by šejkové nevydělali, že by bylo možné nahradit většinu nerostných surovin umělými hmotami a nedrancovat planetu - ale toto řídí miliardáři a ne skutečná ekologie. Stačí jeden příklad z naší republiky - proč se mohou už mnoho let stavět předražené dálnice? Proč je zrovna v naší republice málem nejdražší benzín v Evropě? Proč u nás "vymřeli" české podniky a máme tady filiálky bohatých firem - ale odpovídající úrovni rozvojových zemí, nikoliv České země. Víte, že Česká republika bývala ještě před druhou světovou válkou průmyslovou velmocí? Tak by se dalo pokračovat dlouho.
Mimochodem jste mne vlemi potešili zmínkami o vztahu k věcem, které máme doma, kdysi jsem psal článek "Systém výchovy domácích přístrojů", tak jsem ho obnovil a vystavil, koukněte. Už mám v hlavě další dva díly, jen si najít čas to dopsat a vystavit. Abych nezapomněl - život není marný, život je krásný, je třeba život žít. Součástí mého života jste se stali vy, se kterými si píšu.
monuminous: Jak si takové otázky neklást? Na rozdíl od Nebožky si nemyslím, že znamenají odklon od nějakého "směřování ke smyslu" (či jak to nazvat), ale že k němu naopak nedílně patří. Nečetl jsi Exupéryho Citadelu? Když mi bylo dvacet, vnesla mi toho zmatku trochu světla. Teď se snažím spolu s Exupérym nepodléhat ("Zakazuji se ptát, neboť vím, že není odpovědi, jež by uhasila žízeň. Kdo se ptá, hledá především propast.") Povzbuzuje mě příklad těch, kteří "do toho šli" a navzdory pochybnostem, že konají málo, zmohli nakonec tolik... Namátkou Janusz Korzcak, Jiřina Prekopová, Jane Goodallová. Každý žijeme ve stínu nějakého konce, myslím si, že v tom je základní lidská situace pořád stejná. A přece by sis tím ty, Zlomený meč, nenechal vzít odvahu k čestnému, byť třeba ne vítěznému boji?
jejdatojemivec*: jakožto velký skeptik ti řeknu: vidíš to moc černě i když se vina dokonale smývá, tak vždy je na někom konkrétním.. nakonec třeba zas tak špatně nebude, protože jsou i dobří lidi, jak známo
marinka: Ty bláho, tohle je na mě moooooc dlouhej článek, ale klid, já dávam skoro všem věcem kolem sebe i jména a chovam se k nim taky někdy přehnaně "kamarádsky". A ještěrky nezašlapuju.