"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Věřím, že moje skříň má oči a kouká na mě. I záclony mají oči a postel i peřina. Když odejdu, povídají si spolu. A náhodou kdyby mi někdo ukradl třeba notebook, určitě byl nebulela nad finanční ztrátou. K plyšákům mám taky speciální vztah, skoro jako ke zvířatům. Když jsem jich měla doma už opravdu moc, nějaké jsem dala sousedům a nějaké máma odnesla do dětského bazaru. Já bych to nezvládla. Pak jsem jela tramvají kolem toho bazaru a před ním byla v krabici moje panda a koukala na mě! Já to málem ořvala a je mi z toho úzko ještě teď. To mi bylo tak 20.

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy... tuhle báseň jsem měla v profilu, než jsem ho zrušila.